Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Nur gut gegen Israel ist Gott, gegen die, so lauteren Herzens sind.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Ich aber, um ein Kleines, so hätten sich meine Füße abgewendet, wie nichts, so wären ausgeglitten meine Tritte.
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Denn ich eiferte gegen die sich Rühmenden, ich sah den Frieden der Ungerechten.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Sie sind nicht in Banden, bis zu ihrem Tode; und feist ist ihr Leib.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
In der Mühsal des Menschen sind sie nicht, und sind nicht mit dem Menschen geplagt.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Darum ist Übermut ihr Halsband, Gewalttat hüllt sie als Putz.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Vor Fett tritt hervor ihr Auge; des Herzens Einbildungen gehen über.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Sie höhnen und reden im Bösen von Plackerei, sie reden aus der Höhe.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Sie setzen in den Himmel ihren Mund, und ihre Zunge geht auf der Erde.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Darum kehrt Sein Volk dahin zurück, und des Wassers Fülle wird ihnen ausgepreßt.
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Und sie sprechen: Wie sollte Gott es wissen, und Kunde bei dem Höchsten sein?
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Siehe, das sind die Ungerechten, sie sind sorglos im Zeitalter; sie vermehren das Vermögen.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Nur umsonst hielt lauter ich mein Herz, und wusch in Unschuld meine Hände.
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
Und ich werde jeden Tag geplagt und in den Morgen wird mir Rüge.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Spräche ich: Ich will wie jene reden, siehe, so werde ich treulos an dem Geschlechte Deiner Söhne.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Und ich dachte das zu wissen: Mühsal war es in meinen Augen.
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
Bis ich in Gottes Heiligtümer einging und merkte auf ihr Letztes.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Du stellst sie nur aufs Schlüpfrige und läßt sie in Verstörung fallen.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Wie sind sie doch im Augenblick verwüstet, dahingerafft und mit Bestürzung zunichte worden!
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Wie einen Traum nach dem Erwachen verachtest Du, Herr, beim Aufwachen ihr Bild.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Als es in meinem Herzen gor und mich in die Nieren stach;
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
Da ich noch tierisch war und nichts wußte, war ich wie das Vieh bei Dir.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Ich aber war bei Dir beständig, du ergriffst mich bei meiner Rechten,
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Nach Deinem Ratschluß führst Du mich und nimmst mich nachher auf in Herrlichkeit.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Wen habe ich im Himmel? Und neben Dir habe keine Lust ich an der Erde.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Verzehrt ist mein Fleisch und mein Herz, Fels meines Herzens, und mein Teil ist Gott in Ewigkeit.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Denn siehe, die ferne sind von Dir, vergehen, Du vertilgst alle, die von Dir abbuhlen.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Mir aber ist die Nähe Gottes gut. In den Herrn Jehovah setze ich meine Zuversicht, daß alle Deine Werke ich erzähle.
