Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Ein Psalm Asaphs. Nur gut ist Gott gegen Israel, gegen die, welche reinen Herzens sind.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Ich aber hätte schier gestrauchelt mit meinen Füßen, wie leicht hätte ich einen Mißtritt getan!
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Denn ich beneidete die Übermütigen, als ich den Frieden der Gottlosen sah.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Denn sie leiden keine Qual bis zu ihrem Tod, und ihr Leib ist wohlgenährt.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Sie werden nicht bemüht wie andere Leute und nicht geschlagen wie andere Menschen.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Darum schmücken sie sich stolz und kleiden sich frech.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Ihr Gesicht strotzt von Fett, sie bilden sich sehr viel ein.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Sie reden höhnisch und boshaft, drohen mit höherer Gewalt.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Sie reden, als käme es vom Himmel; ihre Worte haben Geltung auf Erden.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Darum wendet sich auch das Volk ihnen zu, und es wird von ihnen viel Wasser aufgesogen.
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Und sie sagen: «Was merkt Gott? Weiß der Höchste überhaupt etwas?»
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Siehe, das sind die Gottlosen; denen geht es immer gut, und sie werden reich!
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Ganz umsonst habe ich mein Herz rein erhalten und meine Hände in Unschuld gewaschen;
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
denn ich bin doch täglich geschlagen worden, und meine Strafe ist alle Morgen da!
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Wollte ich auch so rechnen, siehe, so würde ich das Geschlecht deiner Kinder verraten.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
So sann ich denn nach, um dies zu verstehen; aber es schien mir vergebliche Mühe zu sein,
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
bis ich in das Heiligtum Gottes ging und auf ihr Ende merkte.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Nur auf schlüpfrigen Boden setzest du sie; du lässest sie fallen, daß sie in Trümmer sinken.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Wie geschah das so plötzlich und entsetzlich! Sie gingen unter und nahmen ein Ende mit Schrecken.
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Wie einen Traum nach dem Erwachen, so wirst du, o Herr, wenn du dich aufmachst, ihr Bild verächtlich machen.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Als mein Herz verbittert war und es mir in den Nieren wehe tat,
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
da war ich dumm und verstand nichts; ich benahm mich wie ein Vieh gegen dich.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Und doch bleibe ich stets bei dir; du hältst mich bei meiner rechten Hand.
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Leite mich auch ferner nach deinem Rat und nimm mich hernach mit Ehren auf!
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Wen habe ich im Himmel? Und dir ziehe ich gar nichts auf Erden vor!
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Schwinden auch mein Fleisch und mein Herz dahin, so bleibt doch Gott ewiglich meines Herzens Fels und mein Teil.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Denn siehe, die fern von dir sind, kommen um; du vertilgst alle, die dir untreu werden.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Mir aber ist die Nähe Gottes köstlich; ich habe Gott, den HERRN, zu meiner Zuflucht gemacht, um zu erzählen alle deine Werke.
