Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Ein Lied, von Asaph. - Gewiß! Das höchste Gut für Israel ist Gott, für die, die reinen Herzens sind.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Ich wäre fast mit meinem Fuß gestrauchelt; fast hätte einen Fehltritt ich getan.
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Denn ich beneidete die Übermütigen und gaffte bei der Frevler Wohlergehen.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Denn ihre Sklaven brauchen keine Fesseln, und kerngesund ist ihr Gesinde.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Sie teilen nicht der Menschen Leid und werden nicht wie andere geplagt.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Drum ist ihr Halsgeschmeide Übermut; Gewalttat heißt das Kleid, das sie umhüllt.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Ihr Auge quillt aus Fett hervor; ausschweifend sind des Herzens Süchte.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Sie reden boshaft, voller Hohn, und drohen mit Gewalt von oben her.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Mit ihrem Munde tasten sie den Himmel an, und ihre Zunge herrscht durchs ganze Land-
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
"Fürwahr! Dahin hat er sein Volk gebracht, daß sie nicht Wasser zur Genüge fanden."
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Sie sprechen: "Ach, wie weiß denn Gott? Gibt's denn ein Wissen bei dem Höchsten?"
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Ja, diese sind so frevelhaft und glücklich in der Welt, vermehren sie ihr Hab und Gut.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
So hielt ich denn vergeblich rein mein Herz und wusch in Unschuld meine Hände?
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
Den ganzen Tag bin ich geplagt, und meine Züchtigung ist jeden Morgen da.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Nähm ich mir aber vor, also zu sprechen: "So geht es dem Geschlechte Deiner Kinder", so wär's von mir vermessen.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Wenn ich's nachsinnend will verstehen, da wird's in meinen Augen erst ein Jammer,
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
bis ich in Gottes heilige Pläne dringe. Da erst begreife ich ihr Ziel:
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Du stellst sie auf gar schlüpferigen Boden, daß Du sie ins Verderben stürzest.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Wie plötzlich gehen sie zugrunde! Wie schrecklich werden sie dahingerafft, vertilgt!
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Wie beim Erwachen einen Traum der Wachende verachtet, so tust Du's, Herr, mit ihrem Schatten.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Wenn voll von Bitternis das Herz mir wäre, und schnitte durch die Nieren mir der Schmerz,
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
dann wäre ich ein Tier, ganz unverständig, ein unvernünftig Tier vor Dir.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Doch immer bleibe ich Dir treu, wenn Du mich bei der Rechten fassest
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
und leitest mich nach Deinem Rat und nimmst zuletzt mich noch zu Besserm mit.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Wen habe ich im Himmel? Und wenn ich Dich besitze, brauche ich auf dieser Welt nichts mehr.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Vergeht mein Fleisch, mein Herz, so bleibt doch meines Herzens Hort, mein Anteil Gott in Ewigkeit.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Wer sich von Dir entfernt, kommt um. Jedweden tilgst Du, der Dir Treue kündigt.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Für mich ist's Seligkeit, mich Gott zu nahen. Ich setze meine Hoffnung auf den Herrn, den Herrn, daß ich verkünden kann, was immer Du verheißen hast.
