Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Ein Psalm Asafs. / Ja, gütig ist Gott gegen Israel, / Gegen die, die reines Herzens sind.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Doch meine Füße wären beinah gestrauchelt, / Meine Tritte fast ausgeglitten.
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Denn ich ward neidisch auf die Prahler, / Als ich das Glück der Frevler sah.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Sie kennen ja keine Schmerzen, / Und von Gesundheit strotzt ihr Leib.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Nicht sind sie in Unglück wie Sterbliche sonst, / Sie leiden nicht Plage wie andre Leute.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Drum ist auch Hoffart ihr Halsschmuck, / Unrecht umhüllt sie als ihr Gewand.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Ihr Auge tritt mühsam hervor aus dem Fett, / Ihr Herz ist voll stolzer Gedanken.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Sie höhnen und sprechen boshaft von Gewalt, / Sie reden von oben herab.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
In den Himmel setzen sie ihren Mund, / Ihre Zunge ergeht sich auf Erden.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Drum fallen ihnen die Leute zu, / Die schlürfen Wasser in Fülle ein.
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Sie sprechen: "Wie sollte Gott etwas wissen? / Wohnt denn bei dem Höchsten Kenntnis?
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Diese Leute leben zwar ohne Gott, / Doch haben sie, ewig ungestört, / Reichtum und Macht erlangt.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Umsonst ist's, daß ich mein Herz hab reingehalten / Und meine Hände in Unschuld gewaschen.
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
Ich war doch geplagt den ganzen Tag / Und ward alle Morgen aufs neue gestraft."
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Hätt ich gedacht: So will ich auch reden, / Ich hätte verleugnet deiner Kinder Geschlecht.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
So sann ich denn nach, dies Rätsel zu lösen; / Doch allzu schwierig war es für mich;
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
Bis ich in Gottes Heiligtum ging / Und auf ihr (trauriges) Ende merkte.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Ja, auf schlüpfrigen Boden stellst du sie, / Du stürzest sie ins Verderben.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Wie sind sie im Nu zunichte geworden, / Geschwunden, vergangen durch Schreckensgerichte!
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Wie ein Traum verfliegt, sobald man erwacht: / So wirst du, Adonái, ihr Bild verschmähn, / Wenn du dich aufmachst (zu richten).
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Würde (nun wieder) mein Herz erbittert, / Und fühlt ich es stechen in meinen Nieren:
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
Dann wär ich ein Narr und wüßte nichts, / Ich wäre sogar wie ein Tier vor dir.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Aber ich bleibe nun stets bei dir, / Du hast ja erfaßt meine rechte Hand.
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Nach deinem Ratschluß wirst du mich leiten / Und nimmst mich endlich mit Ehren auf.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Wen hätt ich im Himmel (ohne dich)? / Und bist du mein, so begehr ich nichts weiter auf Erden.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Ist auch mein Leib geschwunden, und schlägt mein Herz nicht mehr: / Meines Herzens Hort und mein Besitz / Bleibt doch Elohim auf ewig!
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Denn die von dir weichen, die kommen um; / Du vertilgst, die dich treulos verlassen.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Mir aber ist köstlich die Nähe Elohims. / Auf Adonái Jahwe ruht mein Vertraun: / So will ich verkündigen all dein Tun.
