Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Psaume d’Assaph. Ah! Dieu est bon pour Israël, pour ceux qui ont le cœur pur.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Pour moi, cependant, peu s’en faut que mes pieds n’aient bronché; pour un rien, mes pas auraient glissé.
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Car je portais envie aux insensés: je voyais le bonheur des méchants.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
En effet, ils sont à l’abri de ces coups qui amènent la mort, et leur force demeure intacte.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Ils n’ont pas leur part des misères humaines, ne subissent point les maux qui atteignent les autres.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Aussi sont-ils bouffis d’orgueil, et se drapent-ils dans leur violence comme dans un manteau.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Leurs yeux brillent à travers la graisse; les fantaisies de leur cœur dépassent toute borne.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Ils ricanent et se targuent méchamment de tyrannie; ils parlent du haut de leur grandeur.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Leur bouche s’attaque au ciel, leur langue promène ses ravages sur la terre.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
C’Est pourquoi son peuple en arrive au même point, et il absorbe de larges rasades d’eau,
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
tout en disant: "Comment le Tout-Puissant peut-il savoir? Le Dieu suprême possède-t-il la science?"
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Voyez ces méchants! Eternellement en sécurité, ils voient croître leur puissance.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
C’Est donc en vain que j’ai gardé mon cœur pur, et lavé mes mains pour qu’elles fussent sans tache:
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
je suis frappé sans relâche, ma peine se renouvelle chaque matin.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Si je me fusse décidé à redire tout cela, certes j’aurais commis une trahison contre toute une génération de tes enfants.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Je me mis donc à réfléchir pour comprendre la chose: ce fut une tâche pénible à mes yeux,
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
jusqu’à ce que, pénétrant dans le sanctuaire de Dieu, je me fusse rendu compte de leur fin.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Oui, tu les as mis sur un chemin glissant, tu les précipites dans la ruine.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Oh! comme, en un instant, ils sont réduits à la désolation! Ils sont perdus, ils finissent dans l’épouvante.
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Comme un songe s’évanouit après le réveil, ainsi, Seigneur, quand tu te lèves, tu dissipes leurs vaines images.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Ainsi, quand mon cœur s’aigrissait et que mes reins étaient transpercés,
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
j’étais un sot, ne sachant rien; j’étais comme une brute à ton égard.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Mais désormais je resterai toujours avec toi: tu as saisi ma main droite;
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
tu me guideras par ton conseil, et finalement tu me recueilleras avec honneur.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Qui donc aurais-je sans toi au ciel? A côté de toi, je ne désire rien sur terre.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Ma chair peut se dissoudre ainsi que mon cœur, Dieu sera à jamais le rocher de mon cœur et mon partage.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Certainement ils périront ceux qui s’éloignent de toi; tu anéantis tous ceux qui te deviennent infidèles.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Pour moi, le voisinage de Dieu fait mon bonheur; j’ai mis ma confiance dans le Seigneur Dieu, prêt à proclamer toutes tes œuvres.
