Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
A Melody of Asaph. Nothing but good, is God, Unto Israel, Unto the pure in heart.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
But, as for me, —My feet had, almost stumbled, My steps had, well-nigh slipped;
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
For I was envious of the boasters, At the prosperity of the lawless, used I to look.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
For they have no pangs in their death, And vigorous is their body;
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Of the toil of weak mortals, have they none, Nor, with the sons of earth, are they hard smitten.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
For this cause, doth arrogance deck them as a neck-chain, And a garment of wrong is their attire;
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Their iniquity, hath proceeded from fatness, They have surpassed the imaginations of the heart;
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
They mock, and wickedly command oppression, From on high, they command;
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
They have set, in the heavens, their mouth, And, their tongue, marcheth through the earth.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Therefore must his people return thither, And, the waters of abundance, are drained by them;
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
And they say—How doth GOD know? And is there knowledge in the Most High?
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Lo! these, are the lawless, Who are secure for an age, They have attained unto wealth.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Altogether in vain, Have I cleansed my heart, And bathed in pureness, my hands;
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
And yet been smitten all the day, And been rebuked morning by morning!
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
If I had thought, I will relate it thus, Lo! the circle of thy sons, had I betrayed.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
When I reasoned, that I might understand this, A vexation, it was in mine eyes:
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
Until I could enter the holy places of God, —Could give heed to their hereafter: —
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Surely, in slippery places, dost thou set them, —Thou hast suffered them to fall into places of danger.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
How have they become desolate, as in a moment! They have ceased—come to an end, by reason of calamities.
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
As the dream of him that waketh, O my Lord! when rousing thyself up, their shadowy being, wilt thou despise.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
But my heart had grown embittered, And, in my reins, had I received wounds;
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
But, I, was brutish, and could not perceive, Like the beasts, had I become before thee.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Nevertheless, I, am continually before thee, Thou hast taken hold of my right hand;
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
By thy counsel, wilt thou guide me, And, afterwards, unto glory, wilt thou take me.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Whom have I in the heavens? And, compared with thee, there is nothing I desire on earth.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Failed have my flesh and my heart, The rock of my heart—and my portion, is God unto times age-abiding.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
For lo! they who are far from thee, shall perish, Thou hast put an end to every one who wandered unchastely from thee.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
But, as for me, the drawing near of God, is my blessedness, —I have made, of My Lord Yahweh, my refuge, —That I may recount all thy works.
