Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
En Salme af Asaf. Visselig, god er Gud mod Israel; mod dem, der er rene af Hjertet!
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Mine Fødder var nær ved at snuble, mine Skridt var lige ved at glide;
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
thi over Daarerne græmmed jeg mig, jeg saa, at det gik de gudløse vel;
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
thi de kender ikke til Kvaler, deres Livskraft er frisk og sund;
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
de kender ikke til menneskelig Nød, de plages ikke som andre.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Derfor har de Hovmod til Halssmykke, Vold er Kappen, de svøber sig i.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Deres Brøde udgaar af deres Indre, Hjertets Tanker bryder igennem.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
I det dybe taler de ondt, i det høje fører de Urettens Tale,
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
de løfter Munden mod Himlen, Tungen farer om paa Jorden.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
(Derfor vender mit Folk sig hid og drikker Vand i fulde Drag.)
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
De siger: »Hvor skulde Gud vel vide det, skulde den Højeste kende dertil?«
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Se, det er de gudløses Kaar, altid i Tryghed, voksende Velstand!
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Forgæves holdt jeg mit Hjerte rent og tvætted mine Hænder i Uskyld,
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
jeg plagedes Dagen igennem, blev revset paa ny hver Morgen!
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Men jeg tænkte: »Taler jeg saa, se, da er jeg troløs imod dine Sønners Slægt.«
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Saa grunded jeg paa at forstaa det, møjsommeligt var det i mine Øjne,
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
Til jeg kom ind i Guds Helligdomme, skønned, hvordan deres Endeligt bliver:
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Du sætter dem jo paa glatte Steder, i Undergang styrter du dem.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Hvor brat de dog lægges øde, gaar under, det ender med Rædsel!
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
De er som en Drøm, naar man vaagner, man vaagner og regner sit Syn for intet.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Saa længe mit Hjerte var bittert og det nagede i mine Nyrer,
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
var jeg et Dyr og fattede intet, jeg var for dig som Kvæg.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Dog bliver jeg altid hos dig, du holder mig fast om min højre;
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
du leder mig med dit Raad og tager mig siden bort i Herlighed.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Hvem har jeg i Himlen? Og har jeg blot dig, da attraar jeg intet paa Jorden!
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Lad kun mit Kød og mit Hjerte vansmægte, Gud er mit Hjertes Klippe, min Del for evigt.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Thi de, der fjerner sig fra dig, gaar under, du udsletter hver, som er dig utro.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Men at leve Gud nær er min Lykke, min Lid har jeg sat til den Herre HERREN, at jeg kan vidne om alle dine Gerninger.
