Žalmy 73

1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

Kun god er Gud imod Israel, imod de rene af Hjertet.

2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

Men jeg — nær vare mine Fødder bøjede af Vejen; mine Skridt vare lige ved at glide ud.

3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

Thi jeg blev nidkær over Daarerne; jeg maatte se, at det gik de ugudelige vel.

4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

Thi der findes intet Baand for dem indtil deres Død, og deres Styrke er vel ved Magt.

5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

De have ikke Møje som andre Folk, og de blive ikke plagede som andre Mennesker.

6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

Derfor har Hovmod prydet dem som en Kæde, Vold skjuler dem som et Smykke.

7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

Deres Øjne staa ud af Fedme; Hjertets Tanker faa Fremgang.

8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

De haane og tale i Ondskab om at øve Vold; fra det høje tale de.

9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

De sætte deres Mund i Himmelen, og deres Tunge farer frem paa Jorden.

10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

Derfor vender deres Folk hid, og Vand i fulde Drag uddrikkes af dem.

11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

Og de sige: Hvorledes skulde Gud vide det? og er der Kundskab hos den Højeste?

12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

Se, disse ere de ugudelige; dog ere de rolige til evig Tid, de forøge deres Gods.

13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

Kun forgæves har jeg renset mit Hjerte og toet mine Hænder i Uskyldighed.

14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

Og dog blev jeg plaget den ganske Dag, og min Straf var der hver Morgen.

15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

Dersom jeg havde sagt: Jeg vil føre saadan Tale; se, da havde jeg handlet troløst imod dine Børns Slægt.

16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

Og jeg tænkte efter for at forstaa det; men det var en Kval i mine Øjne,

17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

indtil jeg gik ind i Guds Helligdomme og gav Agt paa deres Endeligt.

18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

Kun paa slibrige Steder sætter du dem; du lader dem falde til at ødelægges.

19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

Hvorledes ere de i et Øjeblik gaaede til Grunde? de ere omkomne, de have faaet Ende ved Forskrækkelserne.

20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

De ere ligesom en Drøm, naar een er opvaagnet; Herre! naar du opvaagner, vil du foragte deres Billede.

21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

Da mit Hjerte var bittert, og det stak mig i mine Nyrer,

22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

da var jeg ufornuftig og kunde ikke forstaa noget, jeg var som et Dyr for dig.

23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

Men jeg vil stedse blive hos dig; du holder ved min højre Haand.

24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

Du leder mig efter dit Raad, og derefter optager du mig til Ære.

25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

Hvem har jeg i Himlene? og lige med dig har jeg ikke Lyst til noget paa Jorden.

26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

Forsmægter mit Kød og mit Hjerte, saa er Gud mit Hjertes Klippe og min Del evindelig.

27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

Thi se, de som holde sig langt borte fra dig, omkomme; du udrydder hver den, som ved Bolen viger af fra dig.

28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.

Men det er mig godt, at Gud er mig nær; jeg har sat mit Haab paa den Herre, Herre, at jeg kan fortælle alle dine Gerninger.