Žalmy 73

1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

Psalam. Asafov Kako je dobar Bog čestitima, Bog onima koji su čista srca!

2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

A meni umalo noge ne posrnuše, zamalo koraci ne okliznuše,

3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

jer zločincima zavidjeh motreći sreću grešnika.

4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

Nikakvu patnju ne snose, pretilo je tijelo njihovo.

5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

Ne žive u mukama smrtnika, ljudske ih nevolje ne biju.

6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

Stoga je oholost ogrlica vratu njihovu, a nasilje haljina koja ih pokriva.

7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

Iz pretila srca izlazi opakost njihova, srca im se prelijevaju ispraznim tlapnjama.

8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

Podsmjehuju se i zlobno govore, nasiljem prijete odozgo.

9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

Ustima na nebo nasrću, a jezik se njihov obara na zemlju.

10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

Zato moj narod za njima leti i srče obilne vode

11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

pa veli: “Kako da dozna Bog? Spoznaje li Svevišnji?”

12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

Eto, takvi su grešnici: uvijek spokojni, bogatstvo zgrću.

13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

Jesam li, dakle, samo ja uzalud čuvao srce čisto i u nedužnosti prao ruke

14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

kad sam primao udarce svaki dan i kaznu jutro za jutrom?

15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

Da sam kazao: “Govorit ću kao i oni”, izdao bih rod sinova tvojih.

16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

Promišljah tada da bih spoznao: al' mi se učini mučno u očima mojim

17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

sve dok ne nađoh ulaz u Božje svetinje pa prozreh kakav im je svršetak.

18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

Zaista, na klizavu stazu ti ih postavljaš, u propast ih obaraš.

19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

Kako učas propadoše, nestaše, užas ih izjede!

20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

Kao što čovjek prezire san kad se probudi, tako ćeš, Gospode, prezreti lik im kada ustaneš.

21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

Kad mi duša bijaše ojađena, a bubrezi probodeni,

22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

bezumnik bijah bez razbora, k'o živinče pred tobom.

23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

Al' ću odsad uvijek biti s tobom, jer ti prihvati desnicu moju:

24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

vodit ćeš me po naumu svojem da me zatim uzmeš u slavu svoju.

25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

Koga ja imam u nebu osim tebe? Kad sam s tobom, ne veselim se zemlji.

26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

Malaksalo mi tijelo i srce: okrilje srca moga, i baštino moja, o Bože, dovijeka!

27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

Doista, propast će oni koji se udaljuju od tebe, istrebljuješ svakog tko ti se iznevjeri.

28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.

A meni je milina biti u Božjoj blizini, imati sklonište svoje u Jahvi. Pripovijedat ću sva tvoja djela na vratima Kćeri sionske.