Žalmy 71

1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.

EN ti, oh Jehová, he esperado; no sea yo confuso para siempre.

2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.

Hazme escapar, y líbrame en tu justicia: inclina tu oído y sálvame.

3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.

Séme por peña de estancia, adonde recurra yo continuamente: mandado has que yo sea salvo; porque tú eres mi roca, y mi fortaleza.

4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.

Dios mío, líbrame de la mano del impío, de la mano del perverso y violento.

5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.

Porque tú, oh Señor Jehová, eres mi esperanza: seguridad mía desde mi juventud.

6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.

Por ti he sido sustentado desde el vientre: de las entrañas de mi madre tú fuiste el que me sacaste: de ti será siempre mi alabanza.

7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

Como prodigio he sido á muchos; y tú mi refugio fuerte.

8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.

Sea llena mi boca de tu alabanza, de tu gloria todo el día.

9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.

No me deseches en el tiempo de la vejez; cuando mi fuerza se acabare, no me desampares.

10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,

Porque mis enemigos han tratado de mí; y los que acechan mi alma, consultaron juntamente,

11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

Diciendo: Dios lo ha dejado: perseguid y tomadle, porque no hay quien le libre.

12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.

Oh Dios, no te alejes de mí: Dios mío, acude presto á mi socorro.

13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.

Sean avergonzados, fallezcan los adversarios de mi alma; sean cubiertos de vergüenza y de confusión los que mi mal buscan.

14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.

Mas yo siempre esperaré, y añadiré sobre toda tu alabanza.

15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.

Mi boca publicará tu justicia y tu salud todo el día, aunque no sé el número [de ellas].

16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.

Vendré á las valentías del Señor Jehová: haré memoria de sola tu justicia.

17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.

Oh Dios, enseñásteme desde mi mocedad; y hasta ahora he manifestado tus maravillas.

18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.

Y aun hasta la vejez y las canas; oh Dios, no me desampares, hasta que denuncie tu brazo á la posteridad, tus valentías á todos los que han de venir.

19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?

Y tu justicia, oh Dios, hasta lo excelso; porque has hecho grandes cosas: oh Dios, ¿quién como tú?

20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.

Tú, que me has hecho ver muchas angustias y males, volverás á darme vida, y de nuevo me levantarás de los abismos de la tierra.

21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.

Aumentarás mi grandeza, y volverás á consolarme.

22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.

Asimismo yo te alabaré con instrumento de salterio, oh Dios mío: tu verdad cantaré yo á ti en el arpa, oh Santo de Israel.

23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.

Mis labios cantarán cuando á ti salmeare, y mi alma, á la cual redimiste.

24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.

Mi lengua hablará también de tu justicia todo el día: por cuanto fueron avergonzados, porque fueron confusos los que mi mal procuraban.