Žalmy 71

1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.

En ti, Jehová, he esperado; no sea yo confundido para siempre.

2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.

Escápame, y líbrame en tu justicia: inclina a mí tu oído, y sálvame.

3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.

Séme por peña de fortaleza donde venga continuamente: mandado has que yo sea salvo, porque tú eres mi roca y mi castillo.

4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.

Dios mío, escápame de la mano del impío, de la mano del perverso y falsario.

5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.

Porque tú eres mi esperanza, Señor Jehová: seguridad mía desde mi mocedad.

6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.

Por ti he sido sustentado desde el vientre: de las entrañas de mi madre tú fuiste el que me sacaste: de ti ha sido siempre mi alabanza.

7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

Como prodigio he sido a muchos; y tú mi refugio fuerte.

8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.

Sea llena mi boca de tu alabanza, todo el día de tu gloria.

9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.

No me deseches en el tiempo de la vejez: cuando mi fuerza se acabare, no me desampares.

10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,

Porque mis enemigos han dicho de mí; y los que asechan mi vida, consultaron juntamente,

11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

Diciendo: Dios le ha dejado: perseguíd, y tomádle, porque no hay quien le libre.

12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.

O! Dios, no te alejes de mí: Dios mío, apresúrate para ayudarme.

13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.

Sean avergonzados, perezcan, los adversarios de mi alma: sean cubiertos de vergüenza y de confusión, los que buscan mi mal.

14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.

Y yo siempre esperaré: y añadiré sobre toda tu alabanza.

15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.

Mi boca recontará tu justicia: todo el día tu salud, aunque no sé el número.

16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.

Vendré a las valentías del Señor Jehová: haré memoria de la justicia de ti solo.

17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.

O! Dios, enseñásteme desde mi mocedad, y hasta ahora: manifestaré tus maravillas.

18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.

Y aun hasta la vejez y las canas: o! Dios, no me desampares: hasta que denuncie tu brazo a la posteridad: tus valentías a todos los que vendrán.

19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?

Y tu justicia, o! Dios, hasta lo alto: porque has hecho grandes cosas: o! Dios, ¿quién como tú?

20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.

Que me has hecho ver muchas angustias y males: volverás, y darme has vida: y de los abismos de la tierra volverás a levantarme.

21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.

Aumentarás mí magnificencia: y volverás a consolarme.

22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.

Asimismo yo te alabaré con instrumento de salterio: tu verdad, o! Dios mío, cantaré a ti en la arpa, o! Santo de Israel.

23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.

Mis labios cantarán cuando salmeare a ti: y mi alma, a la cual redimiste.

24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.

Asimismo mi lengua todo el día hablará de tu justicia: por cuanto fueron avergonzados, por cuanto fueron confusos, los que procuraban mi mal.