Žalmy 71
1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
Vate, oh Gospod, polagam svoje trdno upanje. Naj ne bom nikoli postavljen v zadrego.
2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
Osvobodi me v svoji pravičnosti in mi povzroči, da pobegnem. Nagni k meni svoje uho in me reši.
3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
Bodi moje močno prebivališče, kamor se bom lahko nenehno zatekal. Dal si zapoved, da me rešiš, kajti ti si moja skala in moja trdnjava.
4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
Osvobodi me, oh moj Bog, iz roke zlobnega, iz roke nepravičnega in krutega človeka.
5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
Kajti ti si moje upanje, oh Gospod Bog, ti si moje trdno zaupanje od moje mladosti.
6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
S teboj sem bil podpiran od maternice. Ti si tisti, ki me je vzel iz notranjosti moje matere. O tebi bo nenehno moja hvala.
7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
Mnogim sem kakor čudež, toda ti si moje močno zatočišče.
8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
Naj bodo moja usta napolnjena s tvojo hvalo in s tvojo častjo ves dan.
9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
Ne zavrzi me v času visoke starosti, ne zapusti me, ko oslabi moja moč.
10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
Kajti moji sovražniki govorijo zoper mene in tisti, ki prežijo na mojo dušo, se skupaj posvetujejo,
11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
rekoč: »Bog ga je zapustil. Preganjajte in zgrabite ga, kajti nikogar ni, da ga osvobodi.«
12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
Oh Bog, ne bodi daleč od mene. O moj Bog, podvizaj se zaradi moje pomoči.
13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
Naj bodo zbegani in uničeni tisti, ki so nasprotniki moji duši; naj bodo pokriti z grajo in nečastjo tisti, ki iščejo mojo bolečino.
14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
Toda jaz bom nenehno upal in še bolj in bolj te bom hvalil.
15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
Moja usta bodo naznanjala tvojo pravičnost in tvojo rešitev duše ves dan, kajti ne poznam njihovih števil.
16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
Šel bom v moči Gospoda Boga. Omenjal bom tvojo pravičnost, namreč samo tvojo.
17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
Oh Bog, učil si me od moje mladosti in doslej sem oznanjal tvoja čudovita dela.
18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
Tudi sedaj, ko sem star in sivolas, oh Bog, me ne zapusti, dokler ne pokažem tvoje moči temu rodu in tvojo oblast vsakemu, ki bo prišel.
19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
Tudi tvoja pravičnost, oh Bog, je zelo visoka, ki si storil velike stvari. Oh Bog, kdo ti je podoben!
20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
Ti, ki si mi pokazal velike in boleče stiske, me boš ponovno oživil in ponovno privedel gor iz globin zemlje.
21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
Povečal boš mojo veličino in me tolažil na vsaki strani.
22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
Prav tako te bom hvalil s plunko, celó tvojo resnico, oh moj Bog. Tebi bom prepeval s harfo, oh ti, Sveti Izraelov.
23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
Moje ustnice se bodo silno veselile, kadar ti prepevam in moja duša, ki si jo odkupil.
24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
Tudi moj jezik bo ves dan govoril o tvoji pravičnosti, kajti zbegani so, ker so privedeni v sramoto [tisti], ki iščejo mojo bolečino.
