Žalmy 71
1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
Psalmus David, Filiorum Ionadab, et eorum, qui primi captivi ducti sunt. In te Domine speravi, non confundar in aeternum:
2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
in iustitia tua libera me, et eripe me. Inclina ad me aurem tuam, et salva me.
3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
Esto mihi in Deum protectorem, et in locum munitum: ut salvum me facias, Quoniam firmamentum meum, et refugium meum es tu.
4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
Deus meus eripe me de manu peccatoris, et de manu contra legem agentis et iniqui:
5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
Quoniam tu es patientia mea Domine: Domine spes mea a iuventute mea.
6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
In te confirmatus sum ex utero: de ventre matris meae tu es protector meus: In te cantatio mea semper:
7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
tamquam prodigium factus sum multis: et tu adiutor fortis.
8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
Repleatur os meum laude, ut cantem gloriam tuam: tota die magnitudinem tuam.
9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
Ne proiicias me in tempore senectutis: cum defecerit virtus mea, ne derelinquas me.
10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
Quia dixerunt inimici mei mihi: et qui custodiebant animam meam, consilium fecerunt in unum,
11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
Dicentes: Deus dereliquit eum, persequimini, et comprehendite eum: quia non est qui eripiat.
12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
Deus ne elongeris a me: Deus meus in auxilium meum respice.
13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
Confundantur, et deficiant detrahentes animae meae: operiantur confusione, et pudore qui quaerunt mala mihi.
14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
Ego autem semper sperabo: et adiiciam super omnem laudem tuam.
15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
Os meum annunciabit iustitiam tuam: tota die salutare tuum. Quoniam non cognovi litteraturam,
16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
introibo in potentias Domini: Domine, memorabor iustitiae tuae solius.
17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
Deus docuisti me a iuventute mea: et usque nunc pronunciabo mirabilia tua.
18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
Et usque in senectam et senium: Deus ne derelinquas me, Donec annunciem brachium tuum generationi omni, quae ventura est: Potentiam tuam,
19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
et iustitiam tuam Deus usque in altissima, quae fecisti magnalia: Deus quis similis tibi?
20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
Quantas ostendisti mihi tribulationes multas, et malas: et conversus vivificasti me: et de abyssis terrae iterum reduxisti me:
21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
Multiplicasti magnificentiam tuam: et conversus consolatus es me.
22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
Nam et ego confitebor tibi in vasis psalmi veritatem tuam: Deus psallam tibi in cithara, sanctus Israel.
23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
Exultabunt labia mea cum cantavero tibi: et anima mea, quam redemisti.
24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
Sed et lingua mea tota die meditabitur iustitiam tuam: cum confusi et reveriti fuerint qui quaerunt mala mihi.
