Žalmy 71
1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
En toi, Éternel! j’ai mis ma confiance: que je ne sois jamais confus!
2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
Dans ta justice, délivre-moi et fais que j’échappe; incline ton oreille vers moi et sauve-moi.
3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
Sois pour moi un rocher d’habitation, afin que j’y entre continuellement; tu as donné commandement de me sauver, car tu es mon rocher et mon lieu fort.
4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
Mon Dieu! fais-moi échapper de la main du méchant, de la main de l’injuste et de l’oppresseur.
5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
Car toi tu es mon attente, Seigneur Éternel! ma confiance dès ma jeunesse.
6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
Je me suis appuyé sur toi dès le ventre; c’est toi qui m’as tiré hors des entrailles de ma mère: tu es le sujet continuel de ma louange.
7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
Je suis pour plusieurs comme un prodige; mais toi, tu es mon fort refuge.
8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
Ma bouche est pleine de ta louange [et] de ta magnificence, tout le jour.
9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
Ne me rejette pas au temps de [ma] vieillesse; ne m’abandonne pas quand ma force est consumée.
10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
Car mes ennemis parlent contre moi, et ceux qui guettent mon âme consultent ensemble,
11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
Disant: Dieu l’a abandonné; poursuivez-le et saisissez-le, car il n’y a personne qui le délivre.
12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
Ô Dieu! ne te tiens pas loin de moi; mon Dieu, hâte-toi de me secourir!
13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
Qu’ils soient honteux, qu’ils soient consumés, ceux qui sont ennemis de mon âme; qu’ils soient couverts d’opprobre et de confusion, ceux qui cherchent mon malheur.
14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
Mais moi, j’attendrai continuellement, et je redirai sans cesse toutes tes louanges.
15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
Ma bouche racontera tout le jour ta justice [et] ton salut, car je n’en connais pas l’énumération.
16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
J’irai dans la puissance du Seigneur Éternel; je ferai mention de ta justice, de la tienne seule.
17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
Ô Dieu! tu m’as enseigné dès ma jeunesse; et jusqu’ici j’ai annoncé tes merveilles.
18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
Et aussi, jusqu’à la vieillesse et aux cheveux blancs, ô Dieu! ne m’abandonne pas, jusqu’à ce que j’annonce ton bras à [cette] génération, ta puissance à tous ceux qui viendront.
19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
Et ta justice, ô Dieu! est haut élevée. Toi qui as fait de grandes choses, ô Dieu! qui est comme toi?
20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
Toi qui nous as fait voir de nombreuses et amères détresses, tu nous redonneras la vie, et tu nous feras remonter hors des profondeurs de la terre.
21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
Tu multiplieras ma grandeur, et tu te tourneras, tu me consoleras.
22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
Aussi, mon Dieu, je te célébrerai avec le luth, [je louerai] ta vérité; je chanterai tes louanges avec la harpe, ô Saint d’Israël!
23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
Mes lèvres, et mon âme, que tu as rachetée, exulteront quand je chanterai tes louanges.
24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
Ma langue aussi redira tout le jour ta justice; car ils seront honteux, car ils seront confondus, ceux qui cherchent mon malheur.
