Žalmy 71

1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.

HERRE, jeg lider på dig, lad mig aldrig i evighed skuffes.

2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.

Frels mig og udfri mig i din Retfærdighed, du bøjede dit Øre til mig;

3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.

red mig og vær mig en Tilflugtsklippe, en Klippeborg til min Frelse; thi du er min Klippe og Borg!

4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.

Min Gud, fri mig ud af gudløses Hånd, af Niddings og Voldsmands Kløer;

5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.

thi du er mit Håb, o Herre! Fra min Ungdom var HERREN min Tillid;

6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.

fra Moders Skød har jeg støttet mig til dig, min Forsørger var du fra Moders Liv, dig gælder altid min Lovsang.

7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

For mange står jeg som mærket af Gud, men du er min stærke Tilflugt;

8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.

min Mund er fuld af din Lovsang, af din Ære Dagen lang.

9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.

Forkast mig ikke i Alderdommens Tid og svigt mig ikke, nu Kraften svinder;

10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,

thi mine Fjender taler om mig, de der lurer på min Sjæl, holder Råd:

11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

"Gud har svigtet ham! Efter ham! Grib ham, thi ingen frelser!"

12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.

Gud, hold dig ikke borte fra mig, il mig til Hjælp, min Gud;

13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.

lad dem blive til Skam og Skændsel, dem, der står mig imod, lad dem hylles i Spot og Spe, dem, der vil mig ondt!

14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.

Men jeg, jeg vil altid håbe, blive ved at istemme din Pris;

15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.

min Mund skal vidne om din Retfærd, om din Frelse Dagen lang; thi jeg kender ej Ende derpå.

16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.

Jeg vil minde om den Herre HERRENs Vælde, lovsynge din Retfærd, kun den alene.

17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.

Gud, du har vejledt mig fra min Ungdom af, dine Undere har jeg forkyndt til nu;

18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.

indtil Alderdommens Tid og de grånende Hår svigte du mig ikke, o Gud. End skal jeg prise din Arm for alle kommende Slægter.

19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?

Din Vælde og din Retfærdighed når til Himlen, o Gud; du, som øvede store Ting, hvo er din Lige, Gud?

20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.

Du, som lod os skue mange fold Trængsel og Nød, du kalder os atter til Live og drager os atter af Jordens Dyb;

21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.

du vil øge min Storhed og atter trøste mig.

22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.

Til Gengæld vil jeg til Harpespil prise din Trofasthed, min Gud, lege på Citer for dig, du Israels Hellige;

23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.

juble skal mine Læber - ja, jeg vil lovsynge dig og min Sjæl, som du udløste;

24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.

også min Tunge skal Dagen igennem forkynde din Retfærd, thi Skam og Skændsel får de, som vil mig ilde.