Žalmy 69

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

För sångmästaren, efter »Liljor»; av David.

2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Fräls mig, Gud; ty vattnen tränga mig inpå livet.

3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

Jag har sjunkit ned i djup dy, där ingen botten är; jag har kommit i djupa vatten, och svallet vill fördränka mig.

4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

Jag har ropat mig trött, min strupe är förtorkad; mina ögon försmäkta av förbidan efter min Gud.

5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

Flera än håren på mitt huvud äro de som hata mig utan sak; många äro de som vilja förgöra mig, de som äro mina fiender utan skäl; vad jag icke har rövat, det måste jag gälda.

6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

Du, o Gud, känner min dårskap, och mina skulder äro icke förborgade för dig.

7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Låt icke i mig dem komma på skam, som förbida dig, Herre, HERRE Sebaot; Låt icke i mig dem varda till blygd, som söka dig, du Israels Gud.

8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Ty för din skull bär jag smälek, för din skull höljer blygsel mitt ansikte;

9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

främmande har jag blivit för mina bröder och en främling för min moders barn.

10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

Ty nitälskan för ditt hus har förtärt mig, och dina smädares smädelser hava fallit över mig.

11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Jag grät, ja, min själ grät under fasta, men det blev mig till smälek.

12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

Jag klädde mig i sorgdräkt, men jag blev för dem ett ordspråk.

13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Om mig tassla de, när de sitta i porten; i dryckeslag göra de visor om mig.

14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Men jag kommer med min bön till dig, HERRE, i behaglig tid, genom din stora nåd, o Gud; svara mig i din frälsande trofasthet.

15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

Rädda mig ur dyn, så att jag icke sjunker ned; låt mig bliva räddad från dem som hata mig och från de djupa vattnen.

16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

Låt icke vattensvallet fördränka mig eller djupet uppsluka mig; och låt ej graven tillsluta sitt gap över mig.

17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

Svara mig, HERRE, ty god är din nåd; vänd dig till mig efter din stora barmhärtighet.

18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Fördölj icke ditt ansikte för din tjänare, ty jag är i nöd; skynda att svara mig.

19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Kom till min själ och förlossa henne; befria mig för mina fienders skull.

20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

Du känner min smälek, min skam och blygd; du ser alla mina ovänner.

21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Smälek har krossat mitt hjärta, så att jag är vanmäktig; jag väntade på medlidande, men där var intet, och på tröstare, men jag fann ingen.

22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

De gåvo mig galla att äta, och ättika att dricka, i min törst.

23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

Må deras bord framför dem bliva till en snara och till ett giller, bäst de gå där säkra;

24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

må deras ögon förmörkas, så att de icke se; gör deras länder vacklande alltid.

25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

Gjut ut över dem din ogunst, och låt din vredes glöd hinna upp dem.

26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

Deras gård blive öde, ingen må finnas, som bor i deras hyddor,

27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

eftersom de förfölja dem som du själv har slagit och orda om huru de plågas, som du har stungit.

28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Låt dem gå från missgärning till missgärning, och låt dem icke komma till din rättfärdighet.

29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

Må de utplånas ur de levandes bok och icke varda uppskrivna bland de rättfärdiga.

30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

Men mig som är betryckt och plågad, mig skall din frälsning, o Gud, beskydda.

31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

Jag vill lova Guds namn med sång och upphöja honom med tacksägelse.

32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

Det skall behaga HERREN bättre än någon tjur, något offerdjur med horn och klövar.

33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

När de ödmjuka se det, skola de glädja sig; I som söken Gud, edra hjärtan skola leva.

34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Ty HERREN lyssnar till de fattiga och föraktar icke sina fångna.

35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

Honom love himmelen och jorden, havet och allt vad som rör sig däri.

36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

Ty Gud skall frälsa Sion, han skall bygga upp Juda städer; man skall bo i dem och besitta landet. Hans tjänares barn skola få det till arvedel, och de som älska hans namn skola bo däri.