Žalmy 69

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

En Psalm Davids, om roserna, till att föresjunga. Gud, hjelp mig, ty vatten går allt intill mina själ.

2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Jag sjunker ned i djup dy, der ingen botten uti är; jag är kommen i djup vatten, och floden vill fördränka mig.

3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

Jag hafver ropat mig tröttan, min hals är hes, synen förgås mig; att jag så länge måste bida efter min Gud.

4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

De som mig utan skuld hata, äro flere än jag håren på hufvudet hafver; de som mig med oskäl förfölja och förderfva, äro mägtige; jag måste betala det jag intet röfvat hade.

5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

Gud, du vetst min galenskap, och mina skulder äro dig intet förskylda.

6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

Låt dem icke på mig till skam komma, som dig förbida, Herre, Herre Zebaoth; låt dem icke till blygd komma, som dig söka, Israels Gud.

7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Ty för dina skuld lider jag försmädelse; mitt ansigte är fullt med blygd.

8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Jag är minom brödrom främmande vorden, och okänd mins moders barnom.

9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

Ty dins hus nitälskan uppfräter mig, och deras försmädelser, som dig häda, falla uppå mig.

10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

Och jag gret, och fastade bitterliga; och man begabbade mig dertill.

11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Jag drog en säck uppå; men de gjorde der lek af.

12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

De som i porten sitta, tassla om mig, och i dryckenskap qväder man om mig.

13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Men jag beder, Herre, till dig, i behagelig tid; Gud, efter dina stora godhet, hör mig med dine trofasta hjelp.

14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Upptag mig utu träcken, att jag icke nedersjunker; att jag må frälst varda ifrå mina hatare, och utu de djupa vatten;

15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

Att vattufloden icke fördränker mig, och djupet icke uppsluker mig, och gapet på gropene icke igentäppes öfver mig.

16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

Hör mig, Herre, ty din godhet är tröstelig. Vänd dig till mig efter dina stora barmhertighet;

17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

Och bortgöm icke ditt ansigte för dinom tjenare; ty mig är ångest. Hör mig snarliga.

18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Nalka dig till mina själ, och förlossa henne; förlossa mig för mina fiendars skull.

19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Du vetst min försmädelse, skam och blygd; alle mine fiender äro för dig.

20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

Försmädelse bråkar mig hjertat sönder, och kränker mig; jag vänter, att någor ville varkunna sig, men der är ingen; och efter hugsvalare, men jag finner ingen.

21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Och de gåfvo mig galla äta, och ättiko dricka uti minom stora törst.

22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

Deras bord varde för dem en snara, till vedergällning, och till ena fällo.

23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

Deras ögon varde mörk, så att de intet se; och deras länder låt städse ostadiga vara.

24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

Utgjut dina ogunst uppå dem, och din grymma vrede gripe dem.

25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

Deras boning varde öde, och ingen vare som uti deras hyddom bor.

26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

Ty de förfölja den du slagit hafver, och berömma att du slår dina illa.

27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

Låt dem falla uti den ena synden efter den andra, att de icke komma till dina rättfärdighet.

28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Utskrapa dem utu de lefvandes bok; att de med de rättfärdiga icke uppskrefne varda.

29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

Men jag är elände, och hafver ondt; Gud, din hjelp beskydde mig.

30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

Jag vill lofva Guds Namn med en viso, och vill högeliga ära honom med tacksägelse.

31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

Det skall bättre täckas Herranom, än en stut, den horn och klöfvar hafver.

32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

De elände se det, och glädja sig; och de som Gud söka, dem skall hjertat lefva.

33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

Ty Herren hörer de fattiga, och föraktar icke sina fångna.

34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Honom lofve himmelen, jorden och hafvet, och allt det deruti röres.

35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

Ty Gud skall hjelpa Zion, och bygga Juda städer; att man der bo skall, och besitta dem.

36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

Och hans tjenares säd skall ärfva dem; och de som hans Namn älska, skola blifva derinne.