Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Reši me, oh Bog, kajti vode vstopajo v mojo dušo.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Tonem v globoko blato, kjer ni stojišča. Prišel sem v globoke vode, kjer me preplavljajo poplave.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Naveličan sem svojega joka, moje grlo je suho, moje oči pešajo, ko čakam na svojega Boga.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Tistih, ki me sovražijo brez razloga, je več kakor las moje glave. Tisti, ki me hočejo uničiti, so moji krivični sovražniki, mogočni so. Potem sem povrnil to, česar nisem vzel.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Oh Bog, ti poznaš mojo nespametnost in moji grehi niso skriti pred teboj.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Naj tisti, ki čakajo nate, oh Gospod Bog nad bojevniki, ne bodo osramočeni zaradi mene. Naj tisti, ki te iščejo, ne bodo zbegani zaradi mene, oh Izraelov Bog.
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Ker zaradi tebe prenašam grajo, je moj obraz pokrila sramota.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Postal sem tujec svojim bratom in neznanec otrokom svoje matere.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Kajti gorečnost za tvojo hišo me je použila in graje teh, ki so te grajali, so padle name.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Ko sem jokal in svojo dušo karal s postom, je bilo to za mojo grajo.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Tudi vrečevino sem si naredil za svojo obleko in postal sem jim v pregovor.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Tisti, ki sedijo v velikih vratih, govorijo zoper mene in bil sem pesem pijancem.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Toda, kar se mene tiče, je moja molitev k tebi, oh Gospod, ob sprejemljivem času. Oh Bog, v množici svojih usmiljenj me usliši, v resnici tvoje rešitve duše.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Osvobodi me iz blata in ne pusti me utoniti. Naj bom osvobojen pred temi, ki me sovražijo in ven iz velikih vodá.
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Naj me ne preplavi voda niti naj me ne požre globina in jama naj ne zapre svojih ust nad menoj.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Usliši me, oh Gospod, kajti tvoja ljubeča skrbnost je dobra. Obrni se k meni glede na množino svojih nežnih usmiljenj.
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Svojega obraza ne skrij pred svojim služabnikom, kajti v stiski sem. Naglo me usliši.
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Približaj se moji duši in odkupi jo. Osvobodi me zaradi mojih sovražnikov.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Spoznal si mojo grajo in mojo sramoto ter mojo nečast. Moji nasprotniki so vsi pred teboj.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Graja je zlomila moje srce in poln sem potrtosti. Pričakoval sem kakega, da se usmili, toda ni bilo nobenega; in tolažnikov, toda nisem našel nobenega.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Za jed so mi dali tudi žolč in v moji žeji so mi dali piti kis.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Njihova miza naj pred njimi postane zanka, in to, kar naj bi bilo za njihovo blaginjo, naj postane past.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Naj njihove oči otemnijo, da ne vidijo in njihovim ledjem stôri, da se nenehno tresejo.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Nanje izlij svoje ogorčenje in naj jih zgrabi tvoja srdita jeza.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Naj bo njihovo prebivališče zapuščeno in naj nihče ne prebiva v njihovih šotorih.
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Kajti preganjajo tistega, ki si ga ti udaril in govorijo v žalost tistih, ki si jih ranil.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Njihovi krivičnosti dodaj krivičnost, in naj ne pridejo v tvojo pravičnost.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Naj bodo izbrisani iz knjige življenja in ne bodo zapisani s pravičnimi.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Toda jaz sem ubog in žalosten. Naj me tvoja rešitev duše, oh Bog, postavi visoko gor.
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
S pesmijo bom hvalil Božje ime in ga poveličeval z zahvaljevanjem.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
To bo tudi bolj ugajalo Gospodu kakor vol ali bikec, ki ima roge in kopita.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Ponižni bo to videl in bil vesel in vaše srce, ki išče Boga, bo živelo.
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Kajti Gospod posluša uboge in ne prezira svojih jetnikov.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Naj ga hvalita nebo in zemlja, morja in vsaka stvar, ki se giblje v njih.
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Kajti Bog bo rešil Sion in pozidal Judova mesta, da bodo lahko tam prebivali in to imeli v posesti.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
Tudi seme njegovih služabnikov bo to podedovalo in tisti, ki ljubijo njegovo ime, bodo prebivali v njih.
