Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Salmo de Davi, para o regente, conforme “os lírios”: Salva-me, ó Deus, porque as águas têm entrado [e encoberto] a minha alma.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Afundei-me em um profundo lamaçal, onde não se pode ficar em pé; entrei nas profundezas das águas, e a corrente está me levando.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Já estou cansado de clamar, minha garganta enrouqueceu; meus olhos desfaleceram, enquanto espero pelo meu Deus.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Os que me odeiam sem motivo são mais numerosos que os cabelos de minha cabeça; são poderosos os que procuram me arruinar, os que por falsidades se fazem meus inimigos; tive que pagar de volta aquilo que não furtei.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Tu, Deus, sabes como sou tolo; e meus pecados não estão escondidos perante ti.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Não sejam envergonhados por minha causa aqueles que te esperam, ó Senhor DEUS dos exércitos; não sejam humilhados por minha causa os que te buscam, ó Deus de Israel.
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Porque por causa de ti aguentei ser insultado; a humilhação cobriu o meu rosto.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Tornei-me estranho aos meus irmãos; e desconhecido aos filhos de minha mãe;
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Porque o zelo por tua casa me devorou; e os insultos dos que te insultam caíram sobre mim;
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Minha alma chorou e jejuou; porém [mais] insultos vieram sobre mim.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Vesti-me de saco, mas fui ridicularizado por eles num ditado.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Os que se sentam à porta falam [mal] de mim; e os bebedores de álcool cantam [piadas] contra mim.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Mas eu oro a ti, SENHOR, [no] tempo aceitável. Pela grandeza de tua bondade, responde-me, ó Deus, pela fidelidade de tua salvação.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Livra-me do lamaçal, e não me deixes afundar; seja eu resgatado dos que me odeiam, e das profundezas das águas.
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Não permitas que as correntes de águas me cubram, e que a profundeza não me devore, nem o poço feche sua boca sobre mim.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Responde-me, SENHOR; pois boa é tua bondade; olha para mim conforme tua piedade.
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
E não escondas teu rosto de teu servo; porque estou angustiado; ouve-me depressa.
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Vem para perto de minha alma, [e] a liberta; resgata-me por causa de meus inimigos.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Tu conheces como me insultam, me envergonham e me humilham; diante de ti estão todos os meus adversários.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Insultos têm quebrado meu coração, e estou fraquíssimo; e esperei compaixão, porém [houve] nenhuma; [também esperei] por pessoas que me consolassem, mas não os achei.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Deram-me fel como alimento; e em minha sede me deram vinagre para beber.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Torne-se a mesa diante deles como que um laço; e aquilo que [lhes] dá segurança [lhes] seja uma armadilha.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Sejam escurecidos os olhos deles, para que não possam ver; e que seus quadris vacilem continuamente.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Derrama tua indignação sobre eles; e que sejam tomados pelo ardor de tua ira.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
A habitação deles seja desolada; e que não haja morador nas tendas deles;
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Porque perseguem [aquele] a quem tu feriste, e contam histórias da dor daqueles a quem tu machucaste.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Conta como maldade a maldade deles; e não sejam eles agraciados por tua justiça.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Sejam riscados dos livro da vida; e não estejam eles escritos junto com os justos.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Mas eu [estou] miserável e em dores; ó Deus, que tua salvação me proteja.
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Louvarei o nome de Deus com cântico; e o engrandecerei com agradecimentos.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Isto agradará ao SENHOR mais do que [o sacrifício] de um boi [ou] de um bezerro com chifres e unhas.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Os mansos verão, e se alegrarão; vós que buscais a Deus, vosso coração viverá.
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Porque o SENHOR ouve aos necessitados, e não despreza os prisioneiros que lhe pertencem.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Louvem a ele os céus, a terra, os mares, e tudo que neles se move;
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Porque Deus salvará a Sião, e construirá as cidades de Judá; e habitarão ali, e a terão como posse.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
E a semente de seus servos a herdará; e os que amam o nome dele habitarão nela.
