< Žalmy 69 >

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Anumzamoka nagu'vazio! Na'ankure timo'a ti hageno nazeri nakrinaku nanankente ne-e.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Hapapi hampakanena amefenkame supa'nena uneramue. Hankave moparera nagia noroe. Timu'nompi nevugeno timo'a nazeri nakari'za nehie.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Anumzamoka nazama huogu'ma kavegama ante'nena krafagema nehua zamo'a hanaveni'a omanegeno, navurgamo'a nata negrigeno, nanankemo'a tusiza huno hagege nehie
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Mago haviza osu'nore'ma zamavaresrama hunenantaza vahe'mo'za nanumpima me'nea nazokara agatere'za rama'a vahe mani'naze. Anumzamoka hankavenentake ha' vahe'mo'za havige hu'za nahe fri'za nehaze. Havige hu'za e'ori'noa zankura musufa se'nananki tamio hu'za nehaze.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Anumzamoka Kagra neginagi navu'nava zani'a kenka antahinka hu'nanankino, maka kumini'amo'a Kagri kavurera frara okigahie.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Ra Anumzamoka kagrite'ma zamentintima nehaza vahera, nagrama hanua navu'navazamo'a zamazeri zamagazea osino. Monafi sondia vahe'mofo Ra Anumzamoka nagrama hanua navu'nava zantera zamazeri fenkamia ozmatro. Kagra Israeli vahe Anumza mani'nane.
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Na'ankure nagra Kagri kamagema antoa zanku kiza zokago kea hunenantazage'na nagazegura nehue. Ana nehugeno nazeri havizama nehaza zamo'a tusiza huno nazeri nagaze nehie.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Nafuhemo'zama nenage'za keno antahino'ma osu'nea vahe'ma agatereankna nehaze. Hagi nenrera mofavremo'za rurega vahe'ma huntazankna zamavu'zamava hunenantaze.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Mono nonka'agu'ma navesintoa zamo'a nagu'afina tevema reankna nehigeno, Kagri'ma kazeri havizama hu kema nehaza vahe'mo'za nagri'enena nazeri haviza hu naneke nehaze.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Hanki zavi'ma nete'na kave'ma a'o'ma hu'na nunanuma nehuge'za vahe'mo'za, nazeri haviza hu ke nehaze.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Nasunku'ma nehu'na nasunku kukenama huazankura, zamagra hunte'za kiza zokago ke hazage'na nagra zamagri zamavurera kiza zokago zankna hue.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Hanki rankuma kafante'ma nemaniza kva vahe'mo'za nagenke nehazageno, akatima nene'za neginagima nehaza vahe'mo'za nazeri haviza hu zagame asunenantaze.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Hianagi menina kna fatgo'are nunamuna nehuanki Anumzamoka vagaore kavesi zanteti kavesinantenka nona hunantenka tamage hunka nagu'vazio.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Anumzamoka hapapintira navresga hunka nagu'vazio. Hanki natrege'na hapapina hampakanena uofra'neno. Zamavresrama hunenantaza vahe'mokizmi zamazampintira nagu nevazinka, tirupintira navazuhuti atro.
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Anumzamoka natregeno tima hageno esiantimo'a eme narefi otege, tirumo'a nazeri onakrige, fri vahe kerimo'a nasgahu onakrino.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Ra Anumzamoka nunamuni'a antahinaminka nona hunanto, na'ankure vagaore kavesizamo'a knarezantfa hu'ne.
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Anumzamoka eri'za vahekamo'na kamefira huonaminka, ame hunka nunamu keni'a antahinka nona hunanto. Na'ankure ra hazenkefi mani'noe!
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Anumzamoka erava'o hunka nahokenka nagu'vazio. Ha' vahe'ni'amofo zamazampintira ete nagu'vazinka navro.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Ha' vahe'nimo'zama nazeri nagaze nehu'za, hu haviza hunenante'za, nagima eri havizama nehaza zana Kagra ko kenka antahinka hu'nane.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Kema nenasuza nazeri havizama haza zamo'a, tumoni'a netanege'na kria enerue. Hagi zamasunku hunantegahazafi hu'nama hua vahe'mo'za zamasunkura hunonantaze.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Hagi ne'zama namigazana netre'za, vahe'ma ahe nefriaza avu'atgaza nezampina ante'za nenami'za, tinku'ma navenesige'za tima namigazana atre'za, aka waini nami'naze.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Atregeno rama'a ne'zama retro hunte'za nenaza zamo'a, kukonkna huno zamazeri haviza nehina, maka zampima knare'ma hu'za nemaniza nomanizamo'a krifugna huno zamazeri haviza hino.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Atregeno zamavumo'a asu nehinke'za, zamavua onkeho. Ana nehunka zamatregeno zamavufagafina hanavezmia omne amne nehina, hanavezmia atreme vu'za ome haviza hiho.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Kagra karimpa ahe'zamantenka zamazeri haviza nehunka, tusi'a kasivazi nezmantenka zamahe hana huo.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Nonkumazmimo'a haviza nehinkeno, nevasaza seli nozmimo'a vahera omaninigeno zutesie.
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Na'ankure Kagrama knama zaminka zamazeri havizama hana vahera zamahe'za zamasu'za nehu'za, zamazeri havizama nehanke'za zamatagu'ma nehaza vahe'mokizmia ki'za zokago ke hunezmantazageno mago'ane zamatagura nehaze.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Kumi'zmia erinte agofetu agofetu nehunka, ana kumizmia apasezmantenka zamagura ovazio.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Asimu eri avontafepima zamagima me'neana renehaganenka, fatgo avu'ava'ma nehaza vahe'mokizmi zamagima krentesampina zamagia kreonto.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Anumzamoka knazampi mani'nena natagu nehuanki, vahe'ma zamagu'ma nevazina hihamuka'anu nagu'vazio.
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
E'inama hananke'na zagame hu'na kagia ahentesga nehu'na, susu hugante'na husga hugantegahue.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Na'ankure e'i ana'ma hanua zamo'a bulimakao afu'ma aheno kresramna vuge, maka pazive'ene agigo azankonema me'nenigeno kresramna vanigeno Ra Anumzamo'ma musema hu'zana agatere'ne.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Zamavufama anterami'za nemaniza vahe'mo'za Anumzamo'ma eri'zama erisia zana nege'za, musena hugahaze. Anumzamofonku'ma nehake'za nunamuma hunentaza vahe'mo'za hankavea erigahaze.
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Na'ankure Ra Anumzamo'a maka zanku'ma upama nehaza vahe'mokizmi krafagea nentahino, Agri naga'ma zamavare'za kinama ome huzmante'naza vahera ozmatregahie.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Maka monamotane, ama mopamokanena Ra Anumzamofona agia ahentesga nehinkeno, hagerine maka ana hageri agu'afima nemaniza zagamotanena zagamera huta agia ahentesga hiho.
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Na'ankure Anumzamo'a Jerusalemi kumara agu'nevazino, Juda rankumatamina eri fatgo huno kigahie. Ana hanige'za Agri vahe'mo'za anampi mani'ne'za zamagra mopazmia erisanti haregahaze.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
Eri'za vahe'amofo nezmagehoza erisanti hare'za nemanisage'za, agri'ma amagema nentaza vahe'mo'za anampina manigahaze.

< Žalmy 69 >