Žalmy 69

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

Al Capo de’ musici. Sopra “i gigli”. Di Davide. Salvami, o Dio, poiché le acque mi son giunte fino all’anima.

2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Io sono affondato in un profondo pantano, ove non v’è da fermare il piede; son giunto in acque profonde e la corrente mi sommerge.

3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

Sono stanco di gridare, la mia gola è riarsa; gli occhi mi vengon meno, mentre aspetto il mio Dio.

4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

Quelli che m’odiano senza cagione sono più numerosi de’ capelli del mio capo; sono potenti quelli che mi vorrebbero distrutto e che a torto mi sono nemici; perfino quello che non avevo preso, l’ho dovuto restituire.

5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

O Dio, tu conosci la mia follia, e le mie colpe non ti sono occulte.

6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

Non sian confusi, per cagion mia, quelli che sperano in te, o Signore, Eterno degli eserciti! Non siano svergognati per cagion mia, quelli che ti cercano, o Dio d’Israele!

7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Perché per amor tuo io porto il vituperio, e la vergogna mi copre la faccia.

8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Io son divenuto un estraneo ai miei fratelli, e un forestiero ai figliuoli di mia madre.

9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

Poiché lo zelo della tua casa mi ha roso, e i vituperi di quelli che ti vituperano son caduti su me.

10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

Io ho pianto, ho afflitto l’anima mia col digiuno, ma questo è divenuto un motivo d’obbrobrio.

11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Ho fatto d’un cilicio il mio vestito, ma son diventato il loro ludibrio.

12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

Quelli che seggono alla porta discorron di me, e sono oggetto di canzone ai bevitori di cervogia.

13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Ma, quanto a me, la mia preghiera sale a te, o Eterno, nel tempo accettevole; o Dio, nella grandezza della tua misericordia, rispondimi, secondo la verità della tua salvezza.

14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Tirami fuor del pantano, e ch’io non affondi! Fa’ ch’io sia liberato da quelli che m’odiano, e dalle acque profonde.

15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

Non mi sommerga la corrente delle acque, non m’inghiottisca il gorgo, e non chiuda il pozzo la sua bocca su di me!

16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

Rispondimi, o Eterno, perché la tua grazia è piena di bontà; secondo la grandezza delle tue compassioni, volgiti a me.

17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

E non nascondere il tuo volto dal tuo servo, perché sono in distretta; affrettati a rispondermi.

18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Accostati all’anima mia, e redimila; riscattami per cagion de’ miei nemici.

19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Tu conosci il mio vituperio, la mia onta e la mia ignominia; i miei nemici son tutti davanti a te.

20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

Il vituperio m’ha spezzato il cuore e son tutto dolente; ho aspettato chi si condolesse meco, non v’è stato alcuno; ho aspettato dei consolatori, ma non ne ho trovati.

21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Anzi mi han dato del fiele per cibo, e, nella mia sete, m’han dato a ber dell’aceto.

22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

Sia la mensa, che sta loro dinanzi, un laccio per essi; e, quando si credon sicuri, sia per loro un tranello!

23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

Gli occhi loro si oscurino, sì che non veggano più, e fa’ loro del continuo vacillare i lombi.

24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

Spandi l’ira tua su loro, e l’ardore del tuo corruccio li colga.

25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

La loro dimora sia desolata, nessuno abiti nelle loro tende.

26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

Poiché perseguitano colui che tu hai percosso, e si raccontano i dolori di quelli che tu hai feriti.

27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

Aggiungi iniquità alla loro iniquità, e non abbian parte alcuna nella tua giustizia.

28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Sian cancellati dal libro della vita, e non siano iscritti con i giusti.

29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

Quanto a me, io son misero e addolorato; la tua salvezza, o Dio, mi levi in alto.

30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

Io celebrerò il nome di Dio con un canto, e lo magnificherò con le mie lodi.

31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

E ciò sarà accettevole all’Eterno più d’un bue, più d’un giovenco con corna ed unghie.

32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

I mansueti lo vedranno e si rallegreranno; o voi che cercate Iddio, il cuor vostro riviva!

33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

Poiché l’Eterno ascolta i bisognosi, non sprezza i suoi prigionieri.

34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Lo lodino i cieli e la terra, i mari e tutto ciò che si muove in essi!

35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

Poiché Dio salverà Sion, e riedificherà le città di Giuda; il suo popolo abiterà in Sion e la possederà.

36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

Anche la progenie de’ suoi servitori l’avrà per sua eredità, e quelli che amano il suo nome vi abiteranno.