Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Dem Vorsänger. Nach [der Singweise] «Lilien». Von David. O Gott, hilf mir; denn das Wasser geht mir bis an die Seele!
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Ich versinke in tiefem Schlamm und habe keinen Stand, ich bin in tiefes Wasser geraten, und die Flut will mich überströmen;
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
ich bin müde von meinem Schreien, meine Kehle ist vertrocknet, ich habe mir die Augen ausgeweint im Harren auf meinen Gott.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Derer, die mich ohne Ursache hassen, sind mehr als Haare auf meinem Haupt; meine Feinde, die mich mit Lügen vernichten wollen, sind stark; was ich nicht geraubt habe, das soll ich erstatten!
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
O Gott, du kennst meine Torheit, und meine Schulden sind dir nicht verborgen.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Laß nicht zuschanden werden an mir, die deiner harren, o Gott; HERR der Heerscharen; laß nicht meinethalben beschämt werden, die dich suchen, Gott Israels!
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Denn um deinetwillen trage ich Schmach und bedeckt Schande mein Angesicht.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Ich bin fremd geworden meinen Brüdern und unbekannt den Söhnen meiner Mutter;
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
denn der Eifer um dein Haus hat mich gefressen, und die Schmähungen derer, die dich schmähen, sind auf mich gefallen.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Als meine Seele fastete und weinte, wurde ich deshalb beschimpft;
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
und als ich mich mit einem Sack kleidete, haben sie mich zum Sprichwort gemacht.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Die im Tor herumsitzen, schwatzen von mir, und die Zecher pfeifen mich aus.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Ich aber bete, HERR, zu dir zur angenehmen Zeit; antworte mir, o Gott, nach deiner großen Gnade mit deinem wahren Heil!
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Reiße mich aus dem Schlamm, daß ich nicht versinke; möchte ich doch errettet werden von meinen Hassern und aus den tiefen Wassern,
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
daß mich die Wasserflut nicht überströme und mich die Tiefe nicht verschlinge, noch die Zisterne sich über mir schließe.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Erhöre mich, HERR; denn deine Gnade ist freundlich; wende dich zu mir nach deiner großen Barmherzigkeit
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
und verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knecht; denn mir ist angst, erhöre mich bald!
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Nahe dich meiner Seele, erlöse sie; um meiner Feinde willen befreie mich!
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Du weißt, was für Schimpf, für Schande und Schmach mir angetan wird; meine Widersacher sind alle vor dir.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Die Schmach hat mir das Herz gebrochen, daß ich krank geworden bin; ich wartete auf Mitleid, aber da war keines, und auf Tröster, aber ich fand sie nicht.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Und sie taten Galle in meine Speise und tränkten mich mit Essig in meinem Durst.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Ihr Tisch vor ihnen müsse zur Schlinge werden und den Sorglosen zum Fallstrick!
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Ihre Augen sollen so finster werden, daß sie nicht mehr sehen, und ihre Lenden sollen allezeit wanken.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Gieße deinen Grimm über sie aus, und die Glut deines Zorns erfasse sie;
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
ihre Wohnstätte müsse verwüstet werden, und in ihren Zelten wohne niemand mehr!
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Denn sie verfolgen den, welchen du geschlagen hast, und vermehren die Schmerzen deiner Verwundeten.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Rechne ihnen um so mehr Schulden zu und laß sie nicht kommen zu deiner Gerechtigkeit!
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Tilge sie aus dem Buche der Lebendigen; sie sollen nicht mit den Gerechten eingeschrieben werden!
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Ich aber bin elend und krank; dein Heil, o Gott, richte mich auf!
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Ich will den Namen Gottes rühmen mit einem Lied und ihn erheben mit Lobgesang.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Das wird dem HERRN angenehmer sein als ein Stier, als ein Farre, der Hörner und Klauen hat!
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Wenn das die Elenden sehen, werden sie sich freuen. Ihr, die ihr Gott suchet, euer Herz soll aufleben!
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Denn der HERR hört auf die Armen und verachtet seine Gebundenen nicht.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Himmel und Erde sollen ihn rühmen, das Meer und alles, was sich darin regt!
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Denn Gott wird Zion retten und die Städte Judas bauen, und man wird daselbst wohnen und sie besitzen;
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
und der Same seiner Knechte wird sie ererben, und die seinen Namen lieben, werden darin wohnen.
