Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Ein Psalm Davids, von den Rosen, vorzusingen. Gott, hilf mir; denn das Wasser geht mir bis an die Seele.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Ich versinke im tiefen Schlamm, da kein Grund ist; ich bin im tiefen Wasser, und die Flut will mich ersäufen.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Ich habe mich müde geschrieen, mein Hals ist heiser; das Gesicht vergeht mir, daß ich so lange muß harren auf meinen Gott.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Die mich ohne Ursache hassen, deren ist mehr, denn ich Haare auf dem Haupt habe. Die mir unbillig feind sind und mich verderben, sind mächtig. Ich muß bezahlen, was ich nicht geraubt habe.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Gott, du weißt meine Torheit, und meine Schulden sind nicht verborgen.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Laß nicht zu Schanden werden an mir, die dein harren, Herr HERR Zebaoth! Laß nicht schamrot werden an mir, die dich suchen, Gott Israels!
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Denn um deinetwillen trage ich Schmach; mein Angesicht ist voller Schande.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Ich bin fremd geworden meinen Brüdern und unbekannt meiner Mutter Kindern.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Denn der Eifer um dein Haus hat mich gefressen; und die Schmähungen derer, die dich schmähen, sind auf mich gefallen.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Und ich weine und faste bitterlich; und man spottet mein dazu.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Ich habe einen Sack angezogen; aber sie treiben Gespött mit mir.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Die im Tor sitzen, schwatzen von mir, und in den Zechen singt man von mir.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Ich aber bete, HERR, zu dir zur angenehmen Zeit; Gott durch deine große Güte erhöre mich mit deiner treuen Hilfe.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Errette mich aus dem Kot, daß ich nicht versinke; daß ich errettet werde von meinen Hassern und aus dem tiefen Wasser;
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
daß mich die Wasserflut nicht ersäufe und die Tiefe nicht verschlinge und das Loch der Grube nicht über mich zusammengehe.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Erhöre mich, HERR, denn dein Güte ist tröstlich; wende dich zu mir nach deiner großen Barmherzigkeit
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
und verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knechte, denn mir ist angst; erhöre mich eilend.
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Mache dich zu meiner Seele und erlöse sie; erlöse mich um meiner Feinde willen.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Du weißt meine Schmach, Schande und Scham; meine Widersacher sind alle vor dir.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Die Schmach bricht mir mein Herz und kränkt mich. Ich warte, ob es jemand jammere, aber da ist niemand, und auf Tröster, aber ich finde keine.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Und sie geben mir Galle zu essen und Essig zu trinken in meinem großen Durst.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Ihr Tisch werde vor ihnen zum Strick, zur Vergeltung und zu einer Falle.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Ihre Augen müssen finster werden, daß sie nicht sehen, und ihre Lenden laß immer wanken.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Gieße deine Ungnade auf sie, und dein grimmiger Zorn ergreife sie.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Ihre Wohnung müsse wüst werden, und sei niemand, der in ihren Hütten wohne.
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Denn sie verfolgen, den du geschlagen hast, und rühmen, daß du die Deinen übel schlagest.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Laß sie in eine Sünde über die andere fallen, daß sie nicht kommen zu deiner Gerechtigkeit.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Tilge sie aus dem Buch der Lebendigen, daß sie mit den Gerechten nicht angeschrieben werden.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Ich aber bin elend, und mir ist wehe. Gott, deine Hilfe schütze mich!
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Ich will den Namen Gottes loben mit einem Lied und will ihn hoch ehren mit Dank.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Das wird dem HERRN besser gefallen denn ein Farre, der Hörner und Klauen hat.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Die Elenden sehen's und freuen sich; und die Gott suchen, denen wird das Herz leben.
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Denn der HERR hört die Armen und verachtet seine Gefangenen nicht.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Es lobe ihn Himmel, Erde und Meer und alles, was sich darin regt.
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Denn Gott wird Zion helfen und die Städte Juda's bauen, daß man daselbst wohne und sie besitze.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
Und der Same seiner Knechte wird sie ererben, und die seinen Namen lieben, werden darin bleiben.
