Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Dem Musikmeister, nach “Lilien”. Von David. Hilf mir, o Gott, denn das Wasser geht mir bis an die Seele!
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Ich versinke im tiefen Schlamme, wo kein Grund ist; in Wassertiefen bin ich geraten, und die Flut hat mich überströmt.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Ich habe mich müde geschrieen, meine Kehle ist ausgedörrt; meine Augen verschmachten vom Harren auf meinen Gott.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Derer, die mich ohne Ursach hassen, sind mehr, als der Haare auf meinem Haupte; zahlreicher als meine Gebeine sind, die mich grundlos befeinden. Was ich nicht geraubt habe, soll ich erstatten.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Gott, du kennst meine Thorheit, und meine Verschuldungen sind dir nicht verborgen.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Laß in mir nicht zu Schanden werden, die auf dich harren, o Herr, Jahwe der Heerscharen; laß in mir nicht beschämt werden, die dich suchen, Gott Israels!
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Denn um deinetwillen trage ich Schmach, bedeckt Schande mein Angesicht.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Ich bin meinen Brüdern fremd geworden und unbekannt den Söhnen meiner Mutter.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Denn der Eifer um dein Haus hat mich gefressen, und die Schmähungen derer, die dich schmähen, sind auf mich gefallen.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Ich kasteite durch Fasten meine Seele, und das ward mir zur Schmach.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Ich machte ein härenes Gewand zu meinem Kleid und ward ihnen zum Gespött.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Es reden über mich, die im Thore sitzen, und das Saitenspiel der Würzweinzecher.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Ich aber bete zu dir, Jahwe, zur wohlgefälligen Zeit; o Gott, nach deiner großen Gnade erhöre mich mit deiner treuen Hilfe!
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Errette mich aus dem Schlamme, daß ich nicht versinke; laß mich errettet werden von denen, die mich hassen, und aus Wassertiefen!
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Laß die Wasserflut mich nicht überströmen und die Tiefe mich nicht verschlingen, noch den Brunnen seinen Mund über mir schließen.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Erhöre mich, Jahwe, denn deine Gnade ist köstlich; wende dich zu mir nach deiner großen Barmherzigkeit.
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Und verbirg dein Antlitz nicht vor deinem Knechte; denn mir ist angst: eilend erhöre mich!
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Nahe dich meiner Seele, erlöse sie; um meiner Feinde willen befreie mich!
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Du kennst meine Schmach und Schande und Beschimpfung; alle meine Dränger sind dir bewußt.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Die Schmach bricht mir das Herz, so daß ich verzweifle; ich wartete auf Mitleid, aber da war keines, und auf Tröster, aber ich fand sie nicht.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Sie gaben mir Galle zur Speise, und als mich dürstete, tränkten sie mich mit Essig.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Möge ihr Tisch vor ihnen zur Schlinge und den Sicheren zum Fallstricke werden.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Mögen ihre Augen sich verfinstern, daß sie nicht sehen, und ihre Hüften laß beständig wanken.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Gieße deinen Grimm über sie aus, und die Glut deines Zorns erreiche sie.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Möge ihr Lager wüste werden, und kein Bewohner in ihren Zelten sein.
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Denn, den du selbst geschlagen hast, verfolgen sie und erzählen von dem Schmerze deiner Verwundeten.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Füge Verschuldung zu ihrer Verschuldung und laß sie nicht zu Gerechtigkeit vor dir gelangen.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Sie müssen ausgelöscht werden aus dem Buche der Lebendigen und dürfen nicht aufgeschrieben werden mit den Frommen.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Ich aber bin elend und voller Schmerzen; deine Hilfe, o Gott, wird mich erhöhen.
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Ich will den Namen Gottes durch Lieder preisen und ihn verherrlichen mit Lobgesang.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Das wird Jahwe besser gefallen als ein Stier, ein Farre mit Hörnern und Klauen.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Die Gebeugten sehen's, freuen sich; die ihr Gott sucht, euer Herz lebe auf!
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Denn Jahwe hört auf die Armen und verachtet seine Gefangenen nicht.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Himmel und Erde müssen ihn preisen, das Meer und alles, was sich darin tummelt.
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Denn Gott wird Zion helfen und die Städte Judas aufbauen, und man wird sich daselbst niederlassen und sie in Besitz nehmen.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
Und die Nachkommen seiner Knechte werden sie zum Erbe erhalten, und die seinen Namen lieben, werden darin wohnen.
