Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Jusqu'à la Fin, psaume en répons, de David. Sauves-moi, ô mon Dieu, car les flots sont entrés jusqu'à mon âme.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Je suis enfoncé dans un abîme de fange où il n'y a point de fond; je suis plongé dans les profondeurs de la mer, et la tempête m'a submergé.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Je me suis fatigué à crier; ma voix s'est enrouée; mes yeux se sont éteints, quand j'ai mis mon espoir en Dieu.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Ceux qui me haïssent sans cause sont devenus plus nombreux que les cheveux de ma tête; mes ennemis, ceux qui me persécutent injustement, se sont fortifiés; j'ai payé ce que je n'avais point ravi.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
O Dieu, tu connais ma folie, et mes fautes ne te sont point cachées.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Seigneur, Dieu des armées, que ceux qui t'attendent ne soient point humiliés en moi; ô Dieu d'Israël, que ceux qui te cherchent ne soient point en moi confondus.
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Car, pour l'amour de toi, j'ai supporté les outrages; la confusion a couvert ma face.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Je suis devenu un étranger pour mes frères, un inconnu pour les fils de ma mère.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Parce que le zèle de ta maison m'a dévoré, et que les injures de ceux qui t'outrageaient sont tombées sur moi.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Et j'ai dompté mon âme par le jeûne, et, par là, je me suis attiré des mépris.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Et j'ai pris pour vêtement un cilice, et me voilà devenu leur fable.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Les hommes assis vers la porte parlaient contre moi, et les buveurs de vin chantaient en me raillant.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Et moi dans ma prière à toi, ô Seigneur, je disais: Mon Dieu, le temps de la bienveillance est venu; écoute-moi dans la plénitude de ta miséricorde, sauve-moi par ta vérité!
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Retire-moi de la fange, afin que je n'y demeure point enfoncé; délivre- moi de mes ennemis et de la profondeur des eaux.
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Qu'un flot soulevé par la tempête ne me submerge pas; que l'abîme ne m'engloutisse point; que la pierre du puits de l'abîme ne se ferme point sur moi.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Exauce-moi, Seigneur, car ta miséricorde est bonne; jette un regard sur moi dans l'abondance de ta compassion.
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Ne détourne point ton visage de ton serviteur; je suis opprimé, exauce- moi promptement.
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Considère mon âme et rachète-la; sauve-moi de mes ennemis.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Car tu connais leurs injures, et ma honte, et mon humiliation.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Tous ceux qui m'affligent sont en ta présence; mon âme s'est résignée aux opprobres et à la misère; j'ai attendu quelqu'un qui fût contristé avec moi, et nul n'est venu; j'ai cherché un consolateur, et je ne l'ai point trouvé.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Et ils m'ont donné du fiel pour nourriture, et dans ma soif ils m'ont abreuvé de vinaigre.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Que leur table devienne pour eux un piège; qu'elle soit leur punition et leur scandale.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Que leurs yeux soient obscurcis et qu'ils ne voient plus; et que leur dos soit perpétuellement courbé.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Répands sur eux ton courroux; que le transport de ta colère les saisisse.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Que leur maison des champs soit désolée, et que nul n'habite sous leur toit.
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Parce qu'ils ont persécuté celui que tu as frappé, et qu'ils ont ajouté à la douleur de mes blessures.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Impute-leur iniquité sur iniquité; qu'ils n'entrent pas en ta justice!
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Qu'ils soient effacés du livre des vivants; qu'ils ne soient point inscrits parmi les justes.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Pour moi, je suis pauvre et désolé; mais la protection de ta face m'a sauvé.
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Je louerai dans mes cantiques le nom de mon Dieu; je le glorifierai en mes louanges.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Et cela plaira à Dieu, plus qu'un jeune veau montrant des ongles et des cornes.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Que les pauvres voient et se réjouissent; cherchez Dieu, et vous vivrez.
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Car le Seigneur a exaucé les indigents, et jamais n'a méprisé ceux qui sont ses captifs.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Qu'il soit loué des cieux, de la terre, de la mer, et de tous les êtres qui se meuvent en eux.
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Car le Seigneur sauvera Sion, et les villes de la Judée seront édifiées, et des hommes les habiteront, et l'obtiendront pour héritage.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
Et la postérité de ses serviteurs les possédera, et ceux qui aiment son nom y auront leurs demeures.
