Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Au chef de musique. Sur Shoshannim. De David. Sauve-moi, ô Dieu! car les eaux [me] sont entrées jusque dans l’âme.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Je suis enfoncé dans une boue profonde, et il n’y a pas où prendre pied; je suis entré dans la profondeur des eaux, et le courant me submerge.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Je suis las de crier; mon gosier est desséché; mes yeux se consument, pendant que j’attends mon Dieu.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Ceux qui me haïssent sans cause sont plus nombreux que les cheveux de ma tête; ceux qui voudraient me perdre, qui sont à tort mes ennemis, sont puissants; ce que je n’avais pas ravi, je l’ai alors rendu.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Ô Dieu! tu connais ma folie, et mes fautes ne te sont pas cachées.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Que ceux qui s’attendent à toi ne soient pas rendus honteux à cause de moi, Seigneur, Éternel des armées! Que ceux qui te cherchent ne soient pas rendus confus à cause de moi, ô Dieu d’Israël!
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Car à cause de toi j’ai porté l’opprobre, la confusion a couvert mon visage.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Je suis devenu un étranger à mes frères, et un inconnu aux fils de ma mère;
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Car le zèle de ta maison m’a dévoré, et les outrages de ceux qui t’outragent sont tombés sur moi.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Et j’ai pleuré, mon âme était dans le jeûne; et cela m’a été en opprobre.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
J’ai pris aussi un sac pour mon vêtement, et je leur suis devenu un proverbe.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Ceux qui sont assis dans la porte parlent contre moi, et je sers de chanson aux buveurs.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Mais, pour moi, ma prière s’adresse à toi, Éternel, en un temps agréé. – Ô Dieu! selon la grandeur de ta bonté, réponds-moi selon la vérité de ton salut.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Délivre-moi du bourbier, et que je n’y enfonce point; que je sois délivré de ceux qui me haïssent et des profondeurs des eaux.
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Que le courant des eaux ne me submerge pas, et que la profondeur ne m’engloutisse pas, et que le puits ne ferme pas sa gueule sur moi.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Réponds-moi, ô Éternel! car ta gratuité est bonne; selon la grandeur de tes compassions, tourne-toi vers moi;
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Et ne cache pas ta face de ton serviteur, car je suis en détresse. Hâte-toi, réponds-moi.
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Approche-toi de mon âme, sois son rédempteur; rachète-moi à cause de mes ennemis.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Toi, tu connais mon opprobre, et ma honte, et ma confusion: tous mes adversaires sont devant toi.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
L’opprobre m’a brisé le cœur, et je suis accablé; et j’ai attendu que [quelqu’un] ait compassion [de moi], mais il n’y a eu personne, … et des consolateurs, mais je n’en ai pas trouvé.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Ils ont mis du fiel dans ma nourriture, et, dans ma soif, ils m’ont abreuvé de vinaigre.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Que leur table soit un piège devant eux, et que ce qui tend à la prospérité leur soit un filet;
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Que leurs yeux soient obscurcis de sorte qu’ils ne voient pas, et fais continuellement chanceler leurs reins.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Répands sur eux ton indignation, et que l’ardeur de ta colère les atteigne.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Que leur demeure soit désolée, qu’il n’y ait personne qui habite dans leurs tentes.
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Car ils persécutent celui que toi tu as frappé, et parlent pour la douleur de ceux que tu as blessés.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Mets iniquité sur leur iniquité, et qu’ils n’entrent pas en ta justice;
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Qu’ils soient effacés du livre de vie, et qu’ils ne soient pas inscrits avec les justes.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Mais pour moi, je suis affligé et dans la douleur: que ton salut, ô Dieu, m’élève en un lieu de sûreté!
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Je louerai le nom de Dieu dans un cantique, et je le magnifierai par ma louange;
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Et cela plaira plus à l’Éternel qu’un taureau, un bœuf qui a des cornes et l’ongle divisé.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Les débonnaires le verront, ils se réjouiront; vous qui cherchez Dieu, votre cœur vivra.
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Car l’Éternel écoute les pauvres, et ne méprise pas ses prisonniers.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Les cieux et la terre le loueront, les mers et tout ce qui se meut en elles.
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Car Dieu sauvera Sion, et bâtira les villes de Juda; et on y habitera, et on la possédera;
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
Et la semence de ses serviteurs l’héritera, et ceux qui aiment son nom y demeureront.
