Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Veisuunjohtajalle; veisataan kuin: "Liljat"; Daavidin virsi. Pelasta minut, Jumala, sillä vedet käyvät minun sieluuni asti.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Minä olen vajonnut syvään, pohjattomaan liejuun, olen joutunut vetten syvyyksiin, ja virta tulvii minun ylitseni.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Minä olen väsynyt huutamisesta, minun kurkkuni kuivettuu, minun silmäni ovat rauenneet odottaessani Jumalaani.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Enemmän kuin hiuksia päässäni on niitä, jotka minua syyttömästi vihaavat; paljon on niitä, jotka tahtovat tuhota minut, jotka syyttä ovat vihollisiani; mitä en ole ryöstänyt, se täytyy minun maksaa.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Jumala, sinä tunnet minun hulluuteni, eivätkä minun vikani ole sinulta salassa.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Älä anna minussa häpeään joutua niiden, jotka odottavat sinua, Herra, Herra Sebaot. Älä salli minussa pettyä niiden, jotka etsivät sinua, Israelin Jumala.
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Sillä sinun tähtesi minä kärsin herjausta, pilkka peittää minun kasvoni.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Veljilleni minä olen tullut vieraaksi, olen tullut oudoksi äitini lapsille.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Sillä kiivaus sinun huoneesi puolesta on minut kuluttanut, ja niiden herjaukset, jotka sinua herjaavat, ovat sattuneet minuun.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Minä, minun sieluni itki ja paastosi, mutta siitä koitui minulle vain herjausta.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Minä pukeuduin säkkipukuun, mutta tulin sananparreksi heidän suussaan.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Porteissa-istujat minusta jaarittelevat, ja väkijuomain juojat minusta laulavat.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Mutta minä rukoilen sinua, Herra, otollisella ajalla, sinua, Jumala, sinun suuren laupeutesi turvin. Vastaa minulle pelastavan uskollisuutesi tähden.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Päästä minut loasta, etten siihen vajoa, auta, että pääsen vihollisistani ja syvistä vesistä.
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Älä anna vetten vuon minua upottaa, syvyyden minua niellä ja kuilun sulkea suutaan minun ylitseni.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Vastaa minulle, Herra, sillä sinun armosi on hyvä, käänny minun puoleeni suuressa laupeudessasi.
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Älä peitä kasvojasi palvelijaltasi, sillä minä olen ahdistuksessa; joudu, vastaa minulle.
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Lähesty minun sieluani ja lunasta se, vapahda minut vihollisteni tähden.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Sinä tiedät minun häväistykseni, minun häpeäni ja pilkkani, sinun edessäsi ovat julki kaikki minun ahdistajani.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Häväistys on särkenyt minun sydämeni, minä olen käynyt heikoksi; minä odotin sääliä, mutta en saanut, ja lohduttajia, mutta en löytänyt.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Koiruohoa he antoivat minun syödäkseni ja juottivat minulle janooni hapanviiniä.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Tulkoon heidän pöytänsä heille paulaksi, ansaksi noille suruttomille.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Soetkoot heidän silmänsä, niin etteivät näe, ja saata heidän lanteensa alati horjumaan.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Vuodata vihastuksesi heidän päällensä, ja yllättäköön heidät sinun vihasi hehku.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Joutukoon heidän leiripaikkansa autioksi, älköön heidän majoissansa asukasta olko.
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Sillä he vainoavat sitä, jota sinä olet lyönyt, he juttelevat niiden tuskista, joita sinä olet haavoittanut.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Lisää heille rikosta rikoksen päälle, ja sinun vanhurskauteesi he älkööt pääskö.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Pyyhittäköön heidät pois elämän kirjasta, älköönkä heitä kirjoitettako vanhurskasten lukuun.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Mutta minä olen kurja ja vaivattu, suojatkoon minua sinun apusi, Jumala,
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
niin minä veisuulla kiitän Jumalan nimeä ja ylistän häntä kiitosvirsillä.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Se on Herralle otollisempi kuin härkä, kuin mulli, sarvipää ja sorkkajalka.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Nöyrät näkevät sen ja riemuitsevat; elpyköön teidän sydämenne, teidän, jotka etsitte Jumalaa.
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Sillä Herra kuulee köyhiä eikä halveksi vankejansa.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Kiittäkööt häntä taivaat ja maa, meret ja kaikki, mitä niissä liikkuu.
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Sillä Jumala on pelastava Siionin ja rakentava Juudan kaupungit, niin että he asettuvat niihin ja omistavat ne.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
Hänen palvelijainsa jälkeläiset saavat sen perinnökseen, ja ne, jotka hänen nimeänsä rakastavat, saavat asua siinä.
