Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
“To the chief musician upon Shoshannim, by David.” Save me, O God; for the waters are come even to threaten my life.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
I am sunk in the mire of the deep, where there is no standing; I am come into the depths of the waters, and the flood overfloweth me.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
I am weary of my calling; my throat is hoarse; my eyes fail, while I hope for my God.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
More than the hairs of my head are those that hate me without a cause; numerous are those that would destroy me, that are my enemies wrongfully: what I have not robbed shall I now restore.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
O God, thou art well aware of my folly, and my guilty deeds are from thee not hidden.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Let not those that wait on thee, O Lord Eternal of hosts, be made ashamed through me: let not those that seek thee be confounded through me, O God of Israel.
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Because for thy sake have I borne reproach, hath confusion covered my face.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
A stranger am I become unto my brothers, and an alien unto my mother's children.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Because the zeal for thy house hath devoured me; and the reproaches of those that reproached thee are fallen upon me.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
When I wept at the fasting of my soul, it became a reproach to me.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
And when I made sackcloth my garment, I became a proverb to them.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Those that sit in the gate talk against me; and [about me make] songs the drinkers of strong drink.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
But as for me, I direct my prayer unto thee, O Lord, in a time of favor; O God, in the multitude of thy kindness: answer me in the truth of thy salvation.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Deliver me out of the mire, that I may not sink: let me be delivered from those that hate me, and out of the depths of the waters.
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Let not the flood of waters overflow me, and let not the deep swallow me up, and let not the pit close its mouth upon me.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Answer me, O Lord; for thy kindness is good: according to the multitude of thy mercies turn thou unto me.
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
And hide not thy face from thy servant; for I am in distress: make haste and answer me.
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Draw nigh unto my soul, and redeem it: because of my enemies do thou ransom me.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Thou well knowest my reproach, and my shame, and my confusion: before thee are all my assailants.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Reproach hath broken my heart; and I am sick; and I waited for pity, but there was none; and for comforters, but I found none.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
And they put into my food gall; and in my thirst they give me vinegar to drink.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
May [then] their table become a snare before them: and to those that are at peace, a trap.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
May their eyes become dark, that they cannot see; and make their loins continually to waver.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Pour out over them thy indignation, and let the heat of thy anger overtake them.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
May their palace become desolate: in their tents let no one dwell.
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
For whom thou hast smitten they persecute; and of the pain of those whom thou but wounded do they converse.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Lay guilt upon their guilt; and let them not come into thy righteousness.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Let them be blotted out of the book of the living; and with the righteous let them not be written down.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
But I am poor and suffering: let thy salvation, O God, set me up on high.
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
I will praise the name of God with song, and will magnify him with thanksgiving.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
And this will please the Lord better than an ox or bullock having horns and cloven hoofs.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
The meek will see this, and be rejoiced: ye that seek God, and your heart shall revive.
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
For the Lord listeneth unto the needy, and his prisoners he despiseth not.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Let heaven and earth praise him, the seas, and every thing that moveth therein.
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
For God will save Zion, and will build the cities of Judah: that they may abide there, and have it in possession:
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
And the seed of his servants shall inherit it; and they that love his name shall dwell therein.
