Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
(Til Sangmesteren. Til Liljerne. Af David.) Frels mig Gud, thi Vandene når mig til Sjælen,
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
jeg er sunket i bundløst Dynd, hvor der intet Fodfæste er, kommet i Vandenes Dyb, og Strømmen går over mig;
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
træt har jeg skreget mig, Struben brænder, mit Øje er mat af at bie på min Gud;
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
flere end mit Hoveds Hår er de, der hader mig uden Grund, mange er de, som vil mig til Livs, uden Skel er mig fjendske; hvad jeg ikke har ranet, skal jeg dog erstatte!
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Gud, du kender min Dårskab, min Skyld er ej skjult for dig.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Lad mig ej bringe Skam over dem, som bier på dig, o Herre, Hærskarers HERRE, lad mig ej bringe Skændsel over dem der søger dig, Israels Gud!
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Thi for din Skyld bærer jeg Spot, mit Åsyn dækkes af Skændsel;
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
fremmed er jeg for mine Brødre en Udlænding for min Moders Sønner.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Thi Nidkærhed for dit Hus har fortæret mig, Spotten mod dig er faldet på mig:
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
jeg spæged min Sjæl med Faste, og det blev mig til Spot;
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
i Sæk har jeg klædt mig, jeg blev dem et Mundheld.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
De, der sidder i Porten, taler om mig, ved Drikkelagene synger de om mig.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Men jeg beder, HERRE, til dig i Nådens Tid, o Gud, i din store Miskundhed svare du mig!
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Frels mig med din trofaste Hjælp fra Dyndet, at jeg ikke skal synke; red mig fra dem, der hader mig, fra Vandenes Dyb,
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
lad Strømmen ikke gå over mig; lad Dybet ikke sluge mig eller Brønden lukke sig over mig.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Svar mig, HERRE, thi god er din Nåde, vend dig til mig efter din store Barmhjertighed;
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
dit Åsyn skjule du ej for din Tjener, thi jeg er i Våde, skynd dig og svar mig;
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
kom til min Sjæl og løs den, fri mig for mine Fjenders Skyld!
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Du ved, hvorledes jeg smædes og bærer Skam og Skændsel; du har Rede på alle mine Fjender.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Spot har ulægeligt knust mit Hjerte; jeg bied forgæves på Medynk, på Trøstere uden at finde;
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
de gav mig Malurt at spise og slukked min Tørst med Eddike.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Lad Bordet foran dem blive en Snare, deres Takofre blive en Fælde;
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
lad Øjnene slukkes, så Synet svigter, lad Lænderne altid vakle!
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Din Vrede udøse du over dem din glødende Harme nå dem;
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
deres Teltlejr blive et Øde, og ingen bo i deres Telte!
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Thi de forfølger den, du slog, og øger Smerten for dem, du såred.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Tilregn dem hver eneste Brøde lad dem ikke få Del i din Retfærd;
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
lad dem slettes af Livets Bog, ej optegnes blandt de retfærdige!
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Men mig, som er arm og lidende, bjærge din Frelse, o Gud!
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Jeg vil prise Guds Navn med Sang og ophøje ham med Tak;
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
det er mer for HERREN end Okser end Tyre med Horn og Klove!
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Når de ydmyge ser det, glæder de sig; I, som søger Gud, eders Hjerte oplives!
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Thi HERREN låner de fattige Øre, han agter ej fangne Venner ringe.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Himmel og Jord skal prise ham, Havet og alt, hvad der rører sig der;
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
thi Gud vil frelse Zion og opbygge Judas Byer; der skal de bo og tage det i Eje;
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
hans Tjeneres Afkom skal arve det, de, der elsker hans Navn, skal bo deri.
