Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Til Sangmesteren. Til Liljerne. Af David.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Frels mig Gud, thi Vandene naar mig til Sjælen,
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
jeg er sunket i bundløst Dynd, hvor der intet Fodfæste er, kommet i Vandenes Dyb, og Strømmen gaar over mig;
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
træt har jeg skreget mig, Struben brænder, mit Øje er mat af at bie paa min Gud;
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
flere end mit Hoveds Haar er de, der hader mig uden Grund, mange er de, som vil mig til Livs, uden Skel er mig fjendske; hvad jeg ikke har ranet, skal jeg dog erstatte!
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Gud, du kender min Daarskab, min Skyld er ej skjult for dig.
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Lad mig ej bringe Skam over dem, som bier paa dig, o Herre, Hærskarers HERRE, lad mig ej bringe Skændsel over dem, der søger dig, Israels Gud!
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Thi for din Skyld bærer jeg Spot, mit Aasyn dækkes af Skændsel;
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
fremmed er jeg for mine Brødre, en Udlænding for min Moders Sønner.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Thi Nidkærhed for dit Hus har fortæret mig, Spotten mod dig er faldet paa mig;
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
jeg spæged min Sjæl med Faste, og det blev mig til Spot;
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
i Sæk har jeg klædt mig, jeg blev dem et Mundheld.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
De, der sidder i Porten, taler om mig, ved Drikkelagene synger de om mig.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Men jeg beder, HERRE, til dig i Naadens Tid, o Gud, i din store Miskundhed svare du mig!
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Frels mig med din trofaste Hjælp fra Dyndet, at jeg ikke skal synke; red mig fra dem, der hader mig, fra Vandenes Dyb,
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
lad Strømmen ikke gaa over mig; lad Dybet ikke sluge mig eller Brønden lukke sig over mig.
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Svar mig, HERRE, thi god er din Naade, vend dig til mig efter din store Barmhjertighed;
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
dit Aasyn skjule du ej for din Tjener, thi jeg er i Vaade, skynd dig og svar mig;
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
kom til min Sjæl og løs den, fri mig for mine Fjenders Skyld!
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Du ved, hvorledes jeg smædes og bærer Skam og Skændsel; du har Rede paa alle mine Fjender.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Spot har ulægeligt knust mit Hjerte; jeg bied forgæves paa Medynk, paa Trøstere uden at finde;
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
de gav mig Malurt at spise og slukked min Tørst med Eddike.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Lad Bordet foran dem blive en Snare, deres Takofre blive en Fælde;
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
lad Øjnene slukkes, saa Synet svigter, lad Lænderne altid vakle!
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Din Vrede udøse du over dem, din glødende Harme naa dem;
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
deres Teltlejr blive et Øde, og ingen bo i deres Telte!
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Thi de forfølger den, du slog, og øger Smerten for dem, du saared.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Tilregn dem hver eneste Brøde, lad dem ikke faa Del i din Retfærd;
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
lad dem slettes af Livets Bog, ej optegnes blandt de retfærdige!
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Men mig, som er arm og lidende, bjærge din Frelse, o Gud!
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Jeg vil prise Guds Navn med Sang og ophøje ham med Tak;
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
det er mer for HERREN end Okser, end Tyre med Horn og Klove!
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Naar de ydmyge ser det, glæder de sig; I, som søger Gud, eders Hjerte oplives!
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Thi HERREN laaner de fattige Øre, han agter ej fangne Venner ringe.
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Himmel og Jord skal prise ham, Havet og alt, hvad der rører sig der;
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
thi Gud vil frelse Zion og opbygge Judas Byer; der skal de bo og tage det i Eje; hans Tjeneres Afkom skal arve det, de, der elsker hans Navn, skal bo deri.
