Žalmy 69

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.