Žalmy 68
1 Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.
En Psalmvisa Davids, till att föresjunga. Gud stånde upp, att hans fiender måga förströdde varda, och de honom hata, fly för honom.
2 Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží.
Fördrif dem, såsom en rök fördrifven varder; såsom vax försmälter för eld, så förgånge de ogudaktige för Gudi.
3 Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí.
Men de rättfärdige fröjde sig, och vare glade för Gudi, och fröjde sig af hjertat.
4 Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním.
Sjunger Gudi, lofsjunger hans Namne; görer honom väg, som sakta framfar; han heter Herren; och glädjens för honom.
5 Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.
Den en fader är åt faderlösa, och en domare för enkom; han är Gud i sin helga boning;
6 Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé.
En Gud, som dem ensammom gifver huset fullt med barn; den der fångar utförer i rättom tid, och låter de affälliga blifva i det torra.
7 Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, (Sélah)
Gud, då du utdrogst för ditt folk, då du gick i öknene; (Sela)
8 Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského.
Då bäfvade jorden, och himlarna dröpo för denna Guden i Sinai; för Gudi, som Israels Gud är.
9 Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval.
Men nu gifver du, Gud, ett nådeligit regn; och ditt arf, det torrt är, vederqvicker du;
10 Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože.
Att din djur måga bo deruti. Gud, du vederqvicker de elända med dine godhet.
11 Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích:
Herren gifver ordet, med en stor Evangelisters skara.
12 Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti.
Konungarna för härarna äro med hvarannan vänner, och husäran utskifter rofvet.
13 Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata.
När I liggen i markene, så glimmar det såsom dufvovingar, hvilke såsom silfver och guld glittra.
14 Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon.
När den Allsmägtige allestäds ibland dem Konungar sätter, så varder klart, der mörkt är.
15 Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.
Guds berg är ett fruktsamt berg, ett stort och fruktsamt berg.
16 Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.
Hvi springen I, stor berg? Gud hafver lust till att bo på detta berget, och Herren blifver der ock evinnerliga.
17 Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá.
Guds vagn är mång tusende tusend. Herren är ibland dem på det helga Sinai.
18 Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ.
Du hafver farit upp i höjdena, och hafver fångat fängelset; du hafver undfått gåfvor för menniskorna; de affällige ock, att Herren Gud skall ändå likväl blifva der.
19 Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. (Sélah)
Lofvad vare Herren dagliga. Gud lägger oss ena bördo uppå; men han hjelper oss ock. (Sela)
20 Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí.
Vi hafve en Gud, en Gud, den der hjelper, och Herran, Herran, den ifrå döden frälsar.
21 Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.
Men Gud skall sönderslå hufvudet på sina fiendar, samt med deras hjessa, som blifva i deras synder.
22 Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské.
Dock säger Herren: Jag vill hemta somliga ibland de feta; utu hafsens djup vill jag somliga hemta.
23 A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou.
Derföre skall din fot uti fiendernas blod färgad varda, och dine hundar skola det slicka.
24 Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni.
Man ser, Gud, huru du går; huru du, min Gud och Konung, i helgedomenom går.
25 Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující.
De sångare gå framföre, der näst de spelmän, ibland pigor som slå på trummor.
26 V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského.
Lofver Herran Gud i församlingomen, för Israels brunn.
27 Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma.
Der är rådandes ibland dem den litsle BenJamin, Juda Förstar, med deras hopar, Sebulons Förstar, Naphthali Förstar.
28 Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal,
Din Gud hafver upprättat ditt rike, det stärk, Gud, i oss; ty det är ditt verk.
29 Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary.
För ditt tempels skull i Jerusalem, skola Konungar föra dig skänker.
30 Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek.
Straffa djuret i rören, oxahoparna ibland deras kalfvar, de der drifva för penningars skull. Han förströr de folk, som gerna örliga.
31 Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu.
De Förstar utur Egypten skola komma; Ethiopien skall utsträcka sina händer till Gud.
32 Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, (Sélah)
I Konungariken på jordene, sjunger Gudi; lofsjunger Herranom. (Sela)
33 Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný.
Den der vistas i himmelen, allestädes af begynnelsen; si, han skall gifva sino dundre kraft.
34 Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích.
Gifver Gudi magten; hans härlighet är i Israel, och hans magt i skyn.
35 Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný.
Gud är underlig i sinom helgedom; han är Israels Gud, han skall gifva folkena magt och kraft. Lofvad vare Gud.
