Žalmy 66

1 Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.

Ki te tino kaiwhakatangi. He himene, he waiata. Hamama, e te whenua katoa, ki te Atua:

2 Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.

Himenetia te kororia o tona ingoa, kia whai kororia te whakamoemiti ki a ia.

3 Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.

Mea atu ki te Atua, Ano te wehi o au mahi! Ma te nui o tou kaha e ngohengohe ai ou hoariri ki a koe.

4 Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. (Sélah)

E koropiko katoa te whenua ki a koe; ka himene ki a koe; ka himene ratou ki tou ingoa. (Hera)

5 Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.

Haere mai kia kite i nga mahi a te Atua: mataku rawa tana mahi ki nga tama a te tangata.

6 Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.

Nana i mea te moana hei tuawhenua: haere a waewae ana ratou ra roto i te awa; hari ana matou ki a ia i reira.

7 Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. (Sélah)

Ko tona kawanatanga tuturu tonu i runga i tona kaha; e titiro ana ona kanohi ki nga tauiwi; kei whakakake te hunga tutu. (Hera)

8 Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.

Whakapaingia to tatou Atua, e nga iwi; kia rangona te reo whakamoemiti ki a ia.

9 Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.

Nana nei hoki i mau ai to tatou wairua ki te ora, kahore hoki e tukua e ia o tatou waewae kia nekehia.

10 Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.

Kua whakamatauria hoki matou e koe, e te Atua: whakarewaia ana matou e koe, ano he hiriwa e whakarewaia ana.

11 Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,

Kua kawea nei matou e koe ki roto ki te kupenga: whakapikaua ana e koe te mea whakamamae ki o matou hope.

12 Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.

I meinga ano e koe o matou upoko kia ekengia hoihotia e te tangata; i ra roto matou i te kapura, i te wai: heoi whakaputaina mai ana matou e koe ki te wahi momona.

13 A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,

Ka tomo ahau me nga tahunga tinana ki tou whare; ka whakamana ahau i aku kupu taurangi ki a koe,

14 Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.

Era i puaki i oku ngutu, i korerotia e toku mangai i ahau e pouri ana.

15 Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. (Sélah)

Ka whakaekea e ahau mau nga mea momona hei tahunga tinana, ngatahi ano me te mea kakara o nga hipi toa; ka tukua e ahau he puru, he koati. (Hera)

16 Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.

Haere mai, whakarongo, e koutou katoa e wehi ana ki te Atua, a maku e whakapuaki tana i mea ai ki toku wairua.

17 Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.

I tangi toku mangai ki a ia: i whakanuia ano ia e toku arero.

18 Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.

Ki te whakaaroa e toku ngakau te he, e kore te Ariki e whakarongo mai.

19 Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.

Nei ra he pono kua whakarongo te Atua, kua tahuri ia ki toku reo inoi.

20 Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.

Kia whakapaingia te Atua, kihai nei i whakapeau ke i taku inoi, i tana atawhai hoki ki ahau.