Žalmy 66
1 Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.
Allur heimurinn gleðjist með Guði!
2 Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
Lofið nafn hans, það er undursamlegt! Segið öllum frá máttarverkum hans!
3 Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.
Guð, hversu undursamleg eru verk þín! Máttur þinn er stórkostlegur! Ekki er að furða þótt óvinir þínir smjaðri fyrir þér.
4 Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. (Sélah)
Lofaður sért þú um víða veröld!
5 Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.
Komið og sjáið máttarverk Guðs! Mikil eru þau undur sem fólk hans fær að sjá og reyna.
6 Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.
Hann opnaði þeim veg í gegnum hafið! Þar gengu þeir yfir þurrum fótum. Hvílík gleði og fögnuður ríkti þann dag!
7 Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. (Sélah)
Drottinn mun ríkja að eilífu vegna máttar síns. Hann virðir vandlega fyrir sér mennina. Engir uppreisnarmenn þora að láta á sér bæra.
8 Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.
Sérhver maður lofi Drottin og vegsami nafn hans.
9 Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.
Hann gaf okkur lífið og hann verndar frá hrösun.
10 Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.
Þú, ó Guð, hreinsaðir okkur í eldi eins og silfur er hreinsað.
11 Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,
Þú hefur fjötrað okkur og lokað inni og lagt á okkur byrðar.
12 Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.
Þú lést hersveitir troða okkur fótum og við urðum að fara gegnum eld og vatn, en að lokum leiddir þú okkur út og inn í yndislegt land.
13 A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,
Nú kem ég í helgidóm þinn, fórna og efni þannig heit mitt.
14 Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.
Manstu, þegar ég var í nauðum staddur, þá gaf ég þér heit?
15 Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. (Sélah)
Nú ber ég fram fórn mína: Hrúta, naut og kiðling. Megi reykurinn af fórnum þessum stíga upp til þín.
16 Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.
Komið og hlustið, þið sem óttist Drottin, og ég skal segja ykkur hvað hann hefur gert fyrir mig!:
17 Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.
Ég hrópaði til hans um hjálp, – og víst bjó lofgjörðin undir!
18 Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.
En fyrst játaði ég synd mína, annars hefði ég ekki fengið svar.
19 Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.
En hann heyrði bæn mína og hlustaði, gaf gaum að því sem ég sagði.
20 Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.
Lof sé Guði! Hann vísaði ekki bæn minni á bug né tók miskunn sína frá mér.
