< Žalmy 66 >
1 Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.
Til Sangmesteren; en Psalmesang. Raaber med Glæde for Gud al Jorden!
2 Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
Synger Psalmer til hans Navns Ære; giver ham Ære til hans Pris.
3 Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.
Siger til Gud: Hvor forfærdelige ere dine Gerninger! for din store Magts Skyld skulle dine Fjender smigre for dig.
4 Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. (Sélah)
Al Jorden skal tilbede dig og lovsynge dig; de skulle lovsynge dit Navn. (Sela)
5 Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.
Gaar hen og ser Guds Værk; han er forfærdelig i Gerning imod Menneskens Børn.
6 Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.
Han omvendte Havet til det tørre, de gik til Fods over Floden; der glædede vi os i ham.
7 Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. (Sélah)
Han hersker med sin Magt evindelig, hans Øjne vare paa Hedningerne; de genstridige ophøje sig ikke. (Sela)
8 Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.
I Folkefærd! lover vor Gud og lader Røsten høres til hans Pris!
9 Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.
Han holder vor Sjæl i Live og lader ikke vor Fod snuble.
10 Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.
Thi du har prøvet os, o Gud! du har lutret os, ligesom Sølv bliver lutret.
11 Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,
Du har ført os i Garnet, du lagde et Tryk paa vore Lænder.
12 Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.
Du lod Mennesker fare over vort Hoved; vi ere komne i Ild og i Vand, men du udførte os til at vederkvæges.
13 A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,
Jeg vil gaa ind i dit Hus med Brændofre, jeg vil betale dig mine Løfter,
14 Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.
dem, som mine Læber oplode sig med, og min Mund talte, da jeg var i Angest.
15 Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. (Sélah)
Jeg vil ofre dig Brændoffer af fedt Kvæg og Duften af Vædre; jeg vil tillave Øksne og Bukke. (Sela)
16 Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.
Kommer hid, hører til, alle 1, som frygte Gud, saa vil jeg fortælle, hvad han har gjort ved min Sjæl.
17 Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.
Til ham raabte jeg med min Mund, og hans Pris kom paa min Tunge.
18 Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.
Dersom jeg havde set Uret i mit Hjerte, da vilde Herren ikke have hørt mig.
19 Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.
Dog har Gud hørt; han gav Agt paa min Bøns Røst.
20 Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.
Lovet være Gud, som ikke forskød min Bøn eller vendte sin Miskundhed fra mig!