Žalmy 65

1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

U tebi je uzdanje, Bože, tebi pripada hvala na Sionu, i tebi se izvršuju zavjeti.

2 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

Ti slušaš molitvu; k tebi dolazi svako tijelo.

3 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

Bezakonja me pritiskuju, ti æeš oèistiti grijehe naše.

4 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

Blago onome koga izbiraš i primaš, da živi u dvoru tvom! Nasitiæemo se dobrom doma tvojega, svetinjom crkve tvoje.

5 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

Divno nam odgovaraš po pravdi svojoj, Bože, spasitelju naš, uzdanico svijeh krajeva zemaljskih, i naroda preko mora daleko.

6 Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,

Koji si postavio gore svojom silom, opasao se jaèinom,

7 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

Koji utišavaš huku morsku, huku vala njihovijeh i bunu po narodima!

8 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

Boje se tvojih èudesa koji žive na krajevima zemaljskim; sve što se javlja jutrom i veèerom ti budiš da slavi tebe.

9 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

Nadgledaš zemlju i zalivaš je, obilno je obogaæavaš; potok je Božji pun vode, spremaš za njih žito, jer si tako uredio.

10 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

Brazde njezine napajaš, ravniš grude njezine, kišnim kapljama razmekšavaš je, blagosiljaš je da raða.

11 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

Ti vjenèavaš godinu, kojoj dobro èiniš; stope su tvoje pune masti.

12 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.

Tiju paše po pustinjama, i humovi se opasuju radošæu.

13 Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.

Luke se osipaju stadima, i polja se zaodijevaju pšenicom; vesele se i pjevaju.