Žalmy 65

1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

Dem Sangmeister, ein Psalm Davids. Ein Lied.

2 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

Dir gebührt, Elohim, in Zion ein Lobgesang, / Dir soll man Gelübde bezahlen.

3 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

Du erhörest Gebete; / Drum kommen alle Menschen zu dir.

4 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

Sind meine Sünden mir unerträglich — / Du wirst unsre Frevel vergeben.

5 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

Heil dem, den du erwählst und nahen lässest, / Daß er weile in deinen Höfen! / Laß uns deines Hauses Segen genießen, / Deines heiligen Tempels Segen!

6 Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,

In Huld erhörst du uns furchtbar, Gott unsers Heils. / Dir vertraun alle Enden der Erde und fernen Meere.

7 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

Er festigt die Berge durch seine Kraft, / Er ist umgürtet mit Stärke.

8 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

Er stillet das Brausen des Meeres, seiner Wellen Gedröhn / Und das Tosen der Völker.

9 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

Drum zittern die fernsten Erdbewohner vor deinen Zeichen. / Ost und West erfüllst du mit Jubel.

10 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

Du hast des Landes gedacht, ihm Fülle verliehn, / Es mit Reichtum begabt. / Der Bach Elohims war mit Wasser gefüllt. / Du hast den Menschen Getreide geschenkt, / Hast das Land so fruchtbar gemacht.

11 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

Des Erdreichs Furchen hast du getränkt, seine Schollen erweicht, / Es durch Regen gelockert / Und sein Gewächs gesegnet.

12 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.

Du hast das Jahr deiner Güte gekrönt, / Und deine Geleise triefen von Fett.

13 Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.

Es triefen die Auen der Steppe, / Mit Jubel die Hügel sich gürten. Es sind die Fluren mit Herden bedeckt, / Die Täler mit Korn gehüllt — / Alles jauchzet und singt!