Žalmy 65

1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

Au chef des chantres. Psaume de David. Cantique. A toi, ô Dieu, qui résides dans Sion, l’attente confiante, la louange! Envers toi, on s’acquitte de ses vœux.

2 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

Tu entends les prières: toute créature se présente devant toi.

3 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

Des actes criminels avaient pris le dessus sur moi: nos fautes, c’est toi qui les effaces.

4 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

Heureux celui que tu choisis et admets en ta présence, pour qu’il habite dans tes parvis! Puissions-nous nous délecter de la beauté de ta maison, de la sainteté de ton palais!

5 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

De façon merveilleuse tu nous exauces dans ton équité, Dieu de notre salut, espoir des limites les plus reculées de la terre et de l’Océan;

6 Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,

qui consolides les montagnes par ta force, qui es ceint de puissance;

7 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

qui apaises le tumulte des mers, le tumulte de leurs flots et l’agitation des peuples.

8 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

Les habitants des rives lointaines sont pris de crainte devant tes prodiges; tu fais résonner de chants les régions où naissent matin et soir.

9 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

Tu veilles sur la terre et tu l’abreuves, tu la combles de richesses; car le fleuve de Dieu déborde d’eau: tu leur assures leur blé. C’Est dans ce but que tu la prépares.

10 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

Tu en inondes les sillons, en écrases les glèbes, par les ondées tu la détrempes, tu en bénis les plantes.

11 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

Tu couronnes l’année de tes bienfaits; les sentiers que tu foules ruissellent de délices.

12 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.

Ruissellent aussi les pâturages du désert; les collines se ceignent d’allégresse.

13 Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.

Les prairies sont revêtues de troupeaux, les vallées se couvrent de blé comme d’un manteau. Partout des clameurs de joie et des chants!