Žalmy 65
1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.
Voor muziekbegeleiding. Een psalm van David; een lied. U komt een lofzang toe In Sion, o God! U moet een dankoffer worden gebracht, In Jerusalem, Heer!
2 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.
Gij verhoort het gebed, Alle vlees komt tot U;
3 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.
En al drukt onze schuld ons nog zo zwaar, Gij vergeeft onze zonden.
4 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.
Gelukkig, dien Gij uitverkiest en aanneemt, Om in uw voorhof te wonen: Die ons laven aan het goede van uw huis, Van uw heilige tempel!
5 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,
Met wonderen verhoort Gij ons in uw trouw, O God van ons heil; Gij, de hoop van alle grenzen der aarde, En ongenaakbare zeeën!
6 Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,
Gij, die de bergen door uw kracht hebt gegrond, En met macht zijt omgord;
7 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,
Die het bulderen der zeeën bedaart, En het gebruis van haar golven. Ontsteld staan de volken,
8 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.
Vol vrees, die de grenzen der aarde bewonen: Voor uw tekenen daar, waar de morgen gloort, En waar Gij de avond doet juichen.
9 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.
Gij draagt zorg voor de aarde, En drenkt ze volop; Gij stort er een rijke zegen op uit, Gods vloed heeft altijd water genoeg. Gij maakt haar gereed voor haar koren, Zó maakt Gij ze klaar:
10 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.
Gij drenkt haar voren, bevochtigt haar kluiten, En maakt ze door regenslag week. Dan zegent Gij haar kiemen,
11 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;
En zet de kroon op het jaar van uw goedheid: Uw voetstappen druipen van vet,
12 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.
Zelfs de vlakten der steppen druipen er van. De heuvels zijn met gejubel omgord,
13 Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.
De weiden met kudden bekleed, De dalen met koren getooid: Ze juichen en zingen!
