Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Oye, o! Dios, mi voz en mi oración: guarda mi vida del miedo del enemigo:

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Escóndeme del secreto consejo de los malignos: de la conspiración de los que obran iniquidad.

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

Que afilaron su lengua, como espada: armaron por su saeta palabra amarga:

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

Para asaetar a escondidas al perfecto: de presto le asaetean, y no temen.

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

Afírmanse asimismos sobre palabra mala: tratan de esconder los lazos: dicen: ¿Quién los ha de ver?

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Inquieren iniquidades; perficionan la inquisición del inquiridor, y lo que inventó lo íntimo de cada uno, y el corazón inventivo.

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

Mas Dios los asaeteará con saeta, de repente serán sus plagas.

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Y harán caer sobre sí sus mismas lenguas: espantarse han todos los que los vieren.

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

Y temerán todos los hombres, y anunciarán la obra de Dios, y entenderán su obra.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

El justo se alegrará en Jehová, y asegurarse ha en él: y alabarse han todos los rectos de corazón.