Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Načelniku godbe, psalm Davidov. Čuj, o Bog, glas moj, ko premišljujem; strahu sovražnikovega varuj življenje moje.

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Skrivaj me skrivnemu naklepu hudobnih, ropotanju njih, ki delajo krivico:

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

Ki brusijo kakor meč jezik svoj, napenjajo kakor pušico svojo bridko besedo.

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

S kopjem napadajo poštenjaka iz zakotja; nenadoma ga napadajo s kopjem in se ne bojé.

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

Potrjujejo si reč hudobno; o skrivanji zank govoré; pravijo: Kdo bi jih videl?

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Preiskujejo krivice; oslabeli smo po tem, kar so tako zvito preiskali; tako globoko je osrčje moža in srce.

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

Ali ko jih bode Bog napadel s kopjem, pušica nagla bodejo njih udarci.

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

In storili bodejo, da sè samim jezikom svojim udarijo sebe; razkropljeni se bodejo spustili v beg, kdorkoli jih bode videl.

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

Katerikoli pa ljudjé se bojé, oznanjali bodo delo Božje in dejanje njegovo stavili pred óči.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

Veselil se bode pravični v Gospodu, in pribežal k njemu; ponašali se bodo vsi, ki so pravega srca.