Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Til sangmesteren; en salme av David. Hør, Gud, min røst når jeg klager, bevar mitt liv for fiendens skremsel!

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Skjul mig for de ondes lønnlige råd, for illgjerningsmenns larmende hop,

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

som hvesser sin tunge som et sverd, legger på buen sin pil, det bitre ord,

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

for å skyte den uskyldige i lønndom; med ett skyter de ham og frykter ikke.

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

De gjør sitt onde råd fast; de forteller hvorledes de vil legge skjulte snarer; de sier: Hvem ser dem?

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

De uttenker ugjerninger: Vi er ferdige, tanken er uttenkt - og menneskenes tanker og hjerter er dype.

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

Da skyter Gud dem; med ett kommer pilen; slaget har rammet dem.

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Og de blir nedstyrtet, deres tunge kommer over dem; alle de som ser på dem, ryster på hodet.

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

Og alle mennesker frykter og forkynner Guds gjerning, og de forstår hans verk.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

Den rettferdige gleder sig i Herren og tar sin tilflukt til ham, og alle opriktige av hjertet priser sig lykkelige.