Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Ó, Drottinn, hlustaðu á neyðaróp mitt, verndaðu mig!

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

því að hópur af þorpurum og bófum hafa gert samsæri gegn mér.

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

Orð þeirra eru eins og rýtingur í bakið. Þeir hvæsa á mig og nísta hjarta mitt.

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

Þeir senda mér kaldar kveðjur úr launsátri, vinna verk sín í skyndi, eru hvergi smeykir.

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

Þeir sitja á svikráðum. Hittast á laun og leggja gildrur fyrir aðra. „Þetta sér enginn, “segja þeir.

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Þeir upphugsa ill verk og segja „Nú er allt klappað og klárt!“Hjörtu þeirra fyllast illsku og svikum.

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

En Guð mun slá þá til jarðar. Eins og hendi sé veifað hittir örin þá

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Tunga þeirra verður þeim að falli. Menn hrista höfuðið yfir þeim og

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

ótta slær á alla. Þeir játa mikilleik Guðs og hans voldugu verk, gefa gætur að því sem hann gerir.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

En hinir trúuðu munu fagna í Drottni, leita hjálpar hans og hrósa sigri með honum.