Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

A karmesternek. Zsoltár Dávidtól. Halljad, Isten, hangomat panaszomban; ellenség rettentésétől óvd meg éltemet.

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Rejts el engem a gonosztevők tanakodásától, csődülésétől a jogtalanság cselekvőinek:

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

a kik élesítotték, mint a kardot, nyelvüket, fe. szítotték nyilukat, a keserű szót,

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

hogy meglőjék rejtekben a gáncstalant, hirtelen lövik meg s nem félnek.

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

Megerősödnek ők, a rossz dolgot elbeszélik, hogy tőröket rejtenek majd; azt mondják, ki látja őket?

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Jogtalanságokat fürkésznek ki: Elvégeztük a fürkészett fürkészést! A férfi belseje pedig és a szíve mélységes.

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

Meglőtte őket Isten, nyiltól hirtelen lettek a sebeik.

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Megejtette őket magukat a nyelvük: fejet csóválnak mind, a kik nézik.

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

S megfélemlettek az emberek mind; hirdetik az Isten cselekvését és művét szemlélik.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

Örülni fog az igaz az Orökkévalóban és menedéket talál benne, és dicsekszenek mind az egyenesszivüek.