Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Dem Musikmeister. Ein Psalm Davids. Höre, o Gott, meine Stimme in meiner Klage; behüte mein Leben vor dem Schrecken des Feindes!

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Schirme mich vor der Gemeinschaft der Bösewichter, vor der Rotte der Übelthäter,

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

die ihre Zunge geschärft haben wie ein Schwert, ihren Pfeil - bittere Rede - gespannt haben,

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

um im Verborgenen auf den Redlichen zu schießen: plötzlich schießen sie auf ihn, ohne Scheu.

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

Sie halten fest an bösem Anschlag, reden davon, daß sie Fallstricke verbergen wollen; sie denken: Wer wird auf uns sehen?

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Sie ersinnen Frevelthat: “Wir sind fertig, ersonnen ist der Anschlag!” und das Innere eines jeden und sein Herz ist unergründlich.

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

Da trifft sie Gott mit dem Pfeil; plötzlich entstehen ihnen Wunden.

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Man läßt ihn straucheln, indem ihre Zunge über sie kommt; es schütteln sich alle, die auf sie blicken.

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

Da fürchten sich alle Menschen und verkünden Gottes Thun und betrachten sein Werk.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

Der Fromme wird sich Jahwes freuen und Zuflucht bei ihm suchen, und rühmen werden sich alle, die redliches Herzens sind.