Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

To the Chief Musician. A Melody of David. Hear, O God, my voice when I complain, From dread peril by the foe, wilt thou guard my life.

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Wilt thou hide me, From the conclave of evil-doers, From the crowd of workers of iniquity.

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

Who have sharpened, like a sword, their tongue, Have made ready their arrow—a bitter word;

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

To shoot, in secret places, at the blameless one, Suddenly they shoot at him, and fear not.

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

They strengthen for them a wicked word, They talk of hiding snares, They have said, Who can see them?

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

They devise perverse things, They have completed the device well devised, Both the intent of each one, and the mind, are unsearchable.

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

Once let God have shot at them an arrow, Suddenly have appeared their own wounds!

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

When they were to have ruined another, their tongue smote themselves, All who observe them take flight.

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

Therefore have all men feared, —And have told the doing of God, And, his work, have considered.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

The righteous man shall rejoice in Yahweh, and seek refuge in him, Then shall glory—all who are upright in heart.