Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Til Sangmesteren. En Salme af David.

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Hør, o Gud, min Røst, naar jeg klager, skærm mit Liv mod den rædsomme Fjende;

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

skjul mig for Ugerningsmændenes Raad, for Udaadsmændenes travle Hob,

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

der hvæsser Tungen som Sværd, lægger giftige Ord paa Buen

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

for i Løn at ramme den skyldfri, ramme ham brat og uset.

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Ihærdigt lægger de onde Raad, skryder af, at de lægger Snarer, siger: »Hvem skulde se os?«

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

De udtænker onde Gerninger, fuldfører en gennemtænkt Tanke — og Menneskets Indre og Hjerte er dybt.

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Da rammer Gud dem med en Pil, af Slaget rammes de brat;

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

han styrter dem for deres Tunges Skyld. Enhver, som ser dem, ryster paa Hovedet;

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

alle Mennesker frygter, forkynder, hvad Gud har gjort, og fatter hans Hænders Gerning; de retfærdige glædes i HERREN og lider paa ham, de oprigtige af Hjertet jubler til Hobe!