Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Til Sangmesteren; en Psalme af David.

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Gud! hør min Røst i min Klage, bevar mit Liv fra Fjendens frygtelige Magt.

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

Skjul mig for de ondes lønlige Raad, for deres Forsamling, som gøre Uret,

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

som skærpe deres Tunge som et Sværd; de skyde deres Pil, det bitre Ord,

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

for i Skjul at skyde den retsindige; hastelig skyde de paa ham og frygte ikke.

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

De styrke sig i deres onde Handel, de fortælle, hvorledes de ville skjule Snarer; de sige: Hvo kan se dem?

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

De udtænke Misgerninger, de fuldkomme, hvad de nøje udtænke: Ja, enhvers Inderste og Hjerte er et Dyb.

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Men Gud skyder paa dem; Pilen kommer hastigt, den bliver deres Saar.

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

Og de skulle falde for deres Tunges Skyld; hver, som ser paa dem, skal fly langt bort.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

Og alle Mennesker skulle frygte og forkynde Guds Gerning og forstaa, at det er hans Værk. Den retfærdige skal glædes i Herren og forlade sig paa ham; og alle oprigtige i Hjertet skulle prise sig lykkelige.