Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Zborovođi. Psalam. Davidov. Poslušaj, Bože, moje žalbe glas; od strašna dušmanina život mi čuvaj!

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Štiti me od mnoštva opakih, sakrij od bjesnila zlotvora

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

koji bruse jezike k'o mačeve, otrovne riječi izbacuju kao strijele,

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

da iz potaje rane nedužna, da ga rane iznenada ne bojeć' se ničega.

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

Spremni su na djelo pakosno, snuju kako će kradom zamke staviti i govore: “Tko će nas vidjeti?”

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Snuju zlodjela, smišljene osnove kriju: pamet i srce čovječje bezdan su duboki.

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

No Bog ih ranjava strijelom, odjednom ih rane prekriju.

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Vlastiti jezik propast im donosi, kimaju glavom oni što ih vide:

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

svi se boje, Božje djelo slave i misle o onom što on učini.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

Pravednik se raduje u Jahvi, njemu se utječe, i kliču svim srcem čestiti.