< Žalmy 63 >

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
Ko e Saame ʻa Tevita, ʻi heʻene ʻi he toafa ʻo Siuta. ‌ʻE ʻOtua, ko hoku ʻOtua koe; te u kumi vave kiate koe: ʻoku fieinu hoku laumālie kiate koe, ʻoku holi hoku kakano kiate koe ʻi he fonua mōmoa mo fieinua, ʻaia ʻoku ʻikai ha vai ʻi ai;
2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
Ke mamata ki hoʻo māfimafi mo ho nāunau, ʻo hangē ko ʻeku mamata ai kiate koe ʻi he faletapu.
3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
‌ʻOku lelei lahi hake ʻa hoʻo ʻaloʻofa ʻi he moʻui, ko ia ʻe fakafetaʻi ai ʻa hoku loungutu kiate koe.
4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
Ko ia ʻe pehē pe ʻeku fakafetaʻi kiate koe lolotonga ʻeku moʻui: te u hiki hake hoku nima ʻi ho huafa.
5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
‌ʻE mākona lelei hoku laumālie ʻo hangē ko e meʻa ʻi he ngako mo e meʻa momona; pea ʻe fakafetaʻi kiate koe ʻa hoku ngutu ʻi he loungutu fiefia.
6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
‌ʻI heʻeku manatu kiate koe ʻi hoku mohenga, ʻo fakalaulauloto kiate koe ʻi he ngaahi lakanga leʻo ʻi he poʻuli.
7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
Ko e meʻa ʻi hoʻo faʻa tokoni au, ko ia te u fiefia ai ʻi he malu ʻo ho kapakau.
8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
‌ʻOku pikitai maʻu pē hoku laumālie kiate koe: ʻoku poupou au ʻe ho nima toʻomataʻu.
9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
Ka ko kinautolu ʻoku kumi hoku laumālie ke fakaʻauha ia, tenau ʻalu hifo ki he ngaahi potu ʻi lalo ʻi he fonua.
10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
Tenau tō ʻi he heletā: tenau hoko ko e ʻinasi ʻoe fanga fokisi.
11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.
Ka ʻe fiefia ʻae tuʻi ʻi he ʻOtua; ko ia kotoa pē ʻoku fuakava ʻiate ia ʻe fiefia ia; ka ʻe tāpuni ʻae ngutu ʻokinautolu kotoa pē ʻoku lea loi.

< Žalmy 63 >